Zastavení třetí - naše zvěř

Vzdálenost od začátku trasy: 1,89 km; GPS: N49 50.808 E14 26.487

Zvěří se rozumí ty druhy živočichů, které vyjmenovává zákon o myslivosti.

Myslivost má u nás staletou tradici a navazuje na loveckou činnost provázející lidskou společnost od samého začátku. Zatímco původně lov sloužil k zajištění potravy, později se stále více stává kratochvílí a hospodářský význam ustupoval do pozadí.

Myslivost se zabývá chovem, ochranou a lovem zvěře. Stejně jako ochrana přírody má zájem na zachování přírodního prostředí, na rozdíl od ní však nechrání celé společenství druhů, ale některé druhy upřednostňuje a jiné naopak potlačuje, často také zavádí do naší přírody cizí druhy.

Stále ještě přežívá dělení na zvěř užitkovou a škodnou, které však neodpovídá současným vědeckým poznatkům. Každý druh má v ekosystému svoje nezastupitelné místo. Hubením dravců - typické "škodné" - dochází k nežádoucím změnám ve složení společenstva a početnost jeho jednotlivých druhů. Naopak vysoké stavy tzv. užitkové zvěře mohou vést k ničení vzácných rostlinných společenstev, k poškozování porostů a tím zpětně ke zhoršování zdravotního stavu zvěře.

Mnoho druhů škodné zvěře je částečně nebo celoročně hájeno, protože pomáhají udržovat ekologickou stabilitu tím, že likvidují nemocné a slabé jedince. Patří mezi ně například vydra obecná, výr velký, káně lesní a další.

V našem polesí žije srnčí, mufloni a černá zvěř, z divoké drobné zejména zajíc polní, králík divoký, kachna divoká, řidčeji bažant obecný.

Muflon (Ovis musimon) začal být chován ve zdejší oboře teprve začátkem 80. let m.s. Je to druh pocházející z korsických hor a zde našel ideální podmínky. Žije v tlupách, živí se spásáním travin a bylin, případně letorostů dřevin. Jeho vliv na zdejší společenstvo a souvislost s ubýváním některých ohrožených rostlinných druhů zatím nebyly vědecky zkoumány.

Prase divoké (Sus scrofa) - tzv. černá zvěř - žilo až do druhé světové války u nás pouze v oborách. Během válečných událostí se dostalo do volné přírody a silně se rozmnožilo. Po většinu roku se sdružuje do početných tlup, staří kňouři žijí osaměle. Je všežravé, kromě rostlinné potravy loví také drobné živočichy, živí se i zdechlinami.

Srnec obecný (Capreolus capreolus) je naším původním druhem. Kromě spásání bylin a travin se živí pupeny a letorosty polokeřů, keříků a dřevin. V květnu až červnu se rodí mláďata - bíle skvrnitá srnčata. Pokud je někde najdete, prosíme, nedotýkejte se jich. Nejsou opuštěna, srna se k nim vrací a ucítí-li na nich lidský pach, už je nepřijme.