Seznamte se s Matějem – Vaším novým pomocníkem!
Rádi bychom Vám představili Matěje, našeho nového virtuálního úředníka, který Vám pomůže rychle najít odpovědi na Vaše otázky přímo z našeho webu.
Matěj je momentálně ve zkušebním provozu a stále se učí. Pokud byste narazili na nejasnost, budeme rádi za Vaši trpělivost. Vaše dotazy nám pomáhají ho neustále zlepšovat!
Děkujeme, že nám pomáháte dělat naši obec modernější.
Vzdálenost od začátku trasy: 2,31 km; GPS: N49 50.723 E14 27.054
Voroplavba byla ve 14. století, kdy již existuje více historických informací, v plném rozkvětu. Dřevo bylo pro lidi vždy velmi důležitým materiálem, bylo základním zdrojem energie. Člověk se naučil vázat klády dohromady a získal tak plavidlo s výbornými plavebními vlastnostmi.
Vory složili nejen k dopravě dřeva, ale i soli, medu, kamene, písku, tuhy, smoly, dřevěného uhlí, šindelů, sýrů z Třeboňska, piva z Budějovic, skleněných výrobků z Vimperka a dalšího zboží.
Výhodou plaveného dřeva oproti dřevu neplavenému:
Vltava se svými pěti velkými přítoky - Malší, Lužnicí, Otavou, Sázavou a Berounkou - měla pro voroplavbu všechny předpoklady:
Od doby Karla IV. probíhaly pokusy o splavnění Vltavy. Většímu rozvoji lodní plavby ale bránily nebezpečné Štěchovické proudy, později nazvané Svatojánské proudy. Náklady na lodní dopravu také zvyšovaly stálé opravy potahových stezek, které trpěly povodněmi a dřenicemi (tahem ledových ker při jarním tání) více, než jiné vodní stavby. Z těchto důvodů se pozornost solních úředníků upínala k pramenům (plavidlům skládajících se z vorů svázaných z klád a navzájem volně spojených), které mohly plout i za nepříznivých vodních stavů a byly poměrně spolehlivým a bezpečným dopravním prostředkem. Solní obchod tak v Čechách závisel především na voroplavbě.
Pohromou pro voroplavbu byla až 1. světová války - většina plavců musela narukovat, těžba dřeva poklesla a nebyl o ně ani dostatečný zájem. Po válce již nenabyla toho významu, jaký měla dříve.
Další problémy přinesly stavby přehrad a nutnost remorkáží na přehradní vodě. Po stavbě Vranské přehrady byla r. 1943 dokončena Štěchovická přehrada a byl zde ponechán pouze tunel o světlosti 6 m, jimž voda prudce proudila a při výjezdu tvořila velké a nebezpečné peřeje. Proto bylo proplouvání těchto míst stanoven zkušený plavec, jenž proplouval s každým pramenem jako lodivod.
Stavba Slapské přehrady zarazila voroplavbu do Prahy úplně. Poslední prameny projely do Prahy v roce 1947. Od r. 1948 se plavilo dřevo už pouze příležitostně, hlavně pro potřebu přehrad. Poslední prameny projely po Vltavě 12. září 1960. Tímto datem se uzavřela tisíciletá historie voroplavby v Čechách.
V roce 1971 byla provedena rekonstrukce voroplavby, totiž přípravných prací, stavby vorů a pramene (šestivoroného) a plavby pramene z Vyššího Brodu do Českých Budějovic. Z technických důvodů skončila plavba již v Březí. Z této rekonstrukce vznikl dokumentární film, bohatá fotografická dokumentace a byly zachyceny vzpomínky několika z posledních plavců.
Na obrázku je přední část pramene s popisem jednotlivých částí.