Česky English

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
30 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3
Drobečková navigace

Úvod > Turistika > Zajímavosti v okolí > Dolování zlata v okolí Štěchovic

Dolování zlata v okolí Štěchovic


Zlato v okolí Štěchovic bylo známo pravděpodobně již velmi dávno. Před vlastním dolováním, které se datuje k začátku 14. století, to byla rýžoviště na řece Kocábě a Vltavě. O této činnosti se můžeme domnívat především z místních názvů lokalit některých původních osad. Na pravém břehu Vltavy se dnes nachází Brunšov a níže po proudu Vltavy i osada Šlemín, které dnes přísluší k obci Hradištko. Název Brunšov je z historie znám jako Brunnenseifen , což v překladu znamená "rýžoviště". Místní název osady Šlemín si lze zase odvodit od slova šlemit - rýžovat.


obr.1 - foto plaveckých osad Brunšova a Šlemína - zima 1940

Vlastní Štěchovický zlatonosný revír se nalézá mezi Štěchovicemi, obcí Slapy a Třebenicemi. Spolu s řadou drobných, v minulosti těžených výskytů mezi Mníškem pod Brdy, obcí Davle a štěchovickou oblastí, tvoří spojovací článek mezi jílovským a knínským revírem.
Zlaté doly, které patřily zbraslavskému klášteru, se připomínají prvně roku 1439, kdy měl klášter dostat odvodem urburu ve výši 500 kop. Vytěžené zlato mělo cenu 4000 kop grošů českých.

O zlatě ve štěchovickém okolí svědčí i starší zápis z roku 1342, v němž se připomíná možnost výskytu zlata v lese Trnová. Vlastní důlní činnost štěchovického revíru se pak dá rozdělit do tří různých období. První zprávy o dolování pocházejí ze začátku 14. století, a to až do období husitských válek. Právě v období husitských válek, pravděpodobně nastal první útlum těžby. Z tohoto období také nejsou známy téměř žádné historické zápisy. O tom, že štěchovické doly pak byly v provozu i v 2. polovině 15. století, svědčí pouze zápis z roku 1463 o uhlí v Přílepech, který uvádí "perkmistra hor zlatých stražických". To byly doly na nad Třebenicemi historicky známé jako Stražiště.

Druhé a nejvýznamnější období se datuje k začátku 16.století až do období třicetileté války. Právě v této době  nastal největší rozmach v oblasti dolování . Odvody zlata do Jílového, jsou doloženy již v prvním desetiletí 16. století. Zlato se ve zdejších nalezištích vyskytovalo buď ryzí (20-22 karátů), nebo vázané na doprovodné kyzy a teluridy. O obsahu zlata v dobývané rudě se z archivních zpráv dozvídáme poměrně málo, a soudobé analýzy vzorků z křemenných žil od Štěchovic vykázaly velmi nízké obsahy zlata. Také údaje o odvodech zlata nejsou úplné. Existují pouze kusé zápisy ze 16. století, ze kterých vyplývá, že za léta 1577-80 bylo do pražské mincovny odvedeno ze Štěchovic 0,433 hřivny hrubého důlního zlata (převážně z dolů Reichenglück a Gottes Gab), a za rok 1586 0,390 hřivny důlního a rýžovaného zlata. Bohužel, právě doly Reichenglück a Gottes Gab z nedostatků informací nelze zařadit do žádné z historicky popisovaných místních lokalit. Četné propůjčky a časté změny majitelů podílů na dolech štěchovického revíru ukazují, že se žádnému těžařstvu nepodařilo dosáhnout většího úspěchu, což později vedlo k pozvolnému úpadku zdejšího dolování.

Ke štěchovickému dolování v 16. století se vyjádřil také nejvyšší hormistr Lazar Ercker, který v roce 1578 prohlédl štěchovické doly a výsledky shrnul do zpráv z roku 1581 a 1592. Zdejší doly popisuje Lazar Ercker jako hluboké (podle archivních pramenů se dolovalo v hloubkách 70-100 metrů) a rozsáhlé staré hornické práce s velkými haldami, z nichž se získal 1 kvintl ryzího zlata z 1 hýle haldoviny (cca přes 5 gramů na 1 tunu). Nezdar v podnikání přičítá chudobě obecních nákladníků, jejich nepořádné práci a špatnému vyplácení havířů, jak ukazuje i zápis v horní knize knínské z roku 1575 o nevyplacení mzdy havířům a dololezcům. Velké problémy vyvstávaly také s odvodněním a zmáháním starých dolů ze 14. století a počátku 15. století. K obnovení dolů podle Erckerových návrhů však nedošlo. Právě třicetiletá válka byla největší příčínou,  praktického ukončení  pomalu upadajícího dolování ve štěchovickém i knínském revíru. Záznamy v horní knize knínské končí v případě štěchovických dolů  rokem 1611.

Ve třetím období v 18. století pak ještě byla v činnosti důlní díla na pravém břehu Vltavy východně od Štěchovic, blíže jílovskému revíru. Báňské podnikání v té době spravoval horní úřad v Jílovém. Další pokusy o obnovení dolování v širším okolí Štěchovic byly nevýznamné a končily s negativním výsledkem. Pokusnou těžbou zlata z náplavů Sázavy nedaleko Davle se v letech 1934-5 zabývala soukromá společnost, která zpracovávala bohatší partie náplavů v pojízdné předúpravně na zlatonosný koncetrát. Pokus skončil napuštěním Vranské přehrady v roce 1935. Před druhou světovou válkou měla Správa kutacích prací v Jílovém položeny kutací kruhy mezi Štěchovicemi, Slapy a v okolí Davle, ale kromě terénních pochůzek v roce 1939 nedošlo k provedení žádných technických prací a podnikatelské zájmy se soustředily na nadějnější jílovský revír.

obr. 2 - mapa pochůzek z r.1933 - převzato z archívu Rudných dolů ve Studeném (1973)


Za zmínku také ještě stojí historicky doložené dva horní mlýny. První se nacházel podle listiny z roku 1527 na Dušně a druhý, který je zmiňovaný v letech 1573 a 1583, na říčce Kocábě. Dokladem mlýna na rozemílání zlaté rudy na Dušně, je mlýnský kámen, nalezený v roce 1965 v potoce vedoucím údolím pod pinkovým pásmem. Kámen je uložen v depozitáři jílovského muzea.

Důlní činnost se dá z hlediska rozmístění rozdělit do čtyř větších oblastí. Byla to zejména oblast Červených hor, oblast Dušna a okolí Šedivého vrchu. Čtvrtou oblast, která leží mimo oblast Štěchovic, tvoří pár drobných důlních děl v okolí Bojanovic. Zcela samostatnou kapitolou je pak rýžování zlata na Kocábě a řece Vltavě.

ČERVENÉ HORY

Nejvýznamnější doly byly na Červených Horách (kóta 486), kde byl propůjčen důl Červený roku 1527 a štola před ním roku 1530. Důl Červený a jiné doly v jeho blízkosti se připomínají až do 80. let 16. století. O jejich významu svědčí to, že na nich pracovali augšpurgští a frankfurtští těžaři. Ani Ercker nepokládal štěchovické doly za beznadějné. Roku 1581 poukazoval na to, že mohutné stařiny svědčí o velké báňské činnosti. Roku 1592 doporučoval obnovu dolů a odhadoval roční náklad 1000 tolarů. Haldy obsahovaly na konci 16.století 5,175 g/t Au. Odvody zlata známé z druhé poloviny 16. Století jsou však nepatrné.


obr.3 - pinkové pásmo v Leštině
Nejrozsáhlejší a dodnes dobře zachované zbytky hornických prací z 16. století se nacházejí v okolí vrchu Vyhlídka u Slap. Hlavní obvalové pásmo směru h 7-8 s hlubokými pinkami a velkými obvaly v délce přes 700 metrů a šíří 25-100 metrů probíhá zhruba 250 metrů severně od Vyhlídky. Zde byl patrně situován i důl Červený, nejvýznamnější důl revíru.Ostatní doly, uváděné v horní knize knínské na Červených horách nelze lokalizovat, neboť chybí jakákoliv mapa dolů a pouhé popisy v horní knize nejsou pro lokalizaci dostatečné.

Pásma mělčích pinek směru h 2 jsou druhořadého významu a jsou několikrát přerušena nezrudněnými úseky bez kutacích prací. Ze štol je dnes ve štěchovickém revíru patrné zavalené ústí při západním okraji hlavního obvalového pásma a ústí štoly s výrazným odvalem v údolí potoka jv. od kóty Leština. Jižně od posledně jmenované štoly je patrné ústí propadlé šachtice s obvalem.

Vzhledem k tomu, že řada dolů je podle zápisů ze 16. století označována jako doly staré, znovu otvírané, lze oprávněně předpokládat intenzivní těžbu před husitskou revolucí. Z dolů na "Červených horách" byl nejvýznamnější důl Červený. O jeho významu svědčí množství propůjček domácím i cizím těžařům. Pod dolem Červený, blízko ústí červenské dědičné štoly, se nacházel důl Tovaryšský s dědičnou štolou, dále doly sv. Panny Barbory, Hoškův mezi dolem Červený a Stražiště, důl Český na Krahujci, sv. Sibyly na Stražišti s dědičnou štolou a důl Pěkné Panny Marie na nové žíle, směřující k jihu podél dolu Tovaryšského. Mezi těžaři se nejčastěji objevují jména Andrease Schulze a Jana Kyklmajera z Augsburku, Lukáše France z Frankreichu a Jana Rudolfa Plummeckera. V horní knize existují zápisy o dolech, které nemají název a nelze v tomto případě určit, zda se v různých zápisech nejedná o stejná díla. Například k roku 1538 se vztahuje zmínka o dolu, který leží na poruše směrem k dolu Červený. V roce 1546 je zapsána propůjčka nálezného dolu se štolami a světlíky u dolu Červený. V roce 1558 se propůjčuje nálezný důl nad dolem Červený se štolou od Štěchovic, roku 1560 je připomínán starý důl s dědičnou štolou nad dolem Červený na křížení žil atd. Kromě dolů na "Červených horách" se dochovaly zápisy, které ukazují, že zlato bylo dolováno také v širším okolí Červených hor. Pod dvorem Třebenice se nacházel důl sv. Bartoloměje (1581). V roce 1582 je uváděn starý nálezný důl s nejbližší hořejší a dolejší mírou a dědičnou štolou pod Třebenicemi a téhož roku byl propůjčen na stejné žíle druhý starý důl s nejbližšími mírami a štolou. Z roku 1573 je pak zmínka o propůjčce starého dolu Bohatec ve Slapech. 

Dědičná štola Na Mlynářském k náleznému dolu Vlčí u Štěchovic, zmiňované v roce 1540 byla v původních studiích označována za štolu bez bližší lokalize. Podle pamětí Františka Heřmana se důl i štola nacházely v Leštině mezi Červeným vrchem a Štěchovicemi.

DUŠNO

Práce menšího rozsahu jsou i na pravém břehu Vltavy SV. od Štěchovic v okolí kóty Dušno, Zde bylo krátce pracováno i v polovině 18. století. Důkazy o dolování  v této oblasti jsou spojeny se stavbou Štěchovické přehrady, kdy byla nalezena stará štola sv. směru, směřující pod vrch Dušno, do míst skupiny propadlých dobývek a šachtic SZ-JV směru.

Stará důlní díla v této oblasti byla zjištěna během stavby štěchovické přehrady za protektorátu v letech 1939 - 1944. Při zemních pracích byla nalezena stará štola sv. směru, směřující pod vrch Dušno, do míst skupiny propadlých dobývek a šachtic SZ-JV směru. Propadlé dobývky a pinky s obvaly sledují patrně nejbohatší část křemenného žilníku. Zde se nalézal i starý důl na Dušně, uváděný v roce 1573.

Podle listiny z 28. června 1756, která je prvním dochovaným dokladem dolování v 18. století, bylo v Jílovém zpracováno 8 centů štěchovického křemene bez bližší lokalizace s výnosem  2 3/8 libry kyzového šlichu o obsahu půl lotu tzv. zlatnatého stříbra, které vykázalo
10 1/4 lotu zlata o ryzosti 0,641 na 1 hřivnu. Křemenná žílovina pravděpodobně pocházela z prací na pravém břehu Vltavy.
Také žíla sv. Františka Pavla u Třebsína, jejíž profil je uveden k roku 1769 ve skice rudních žil na Jílovsku, pravděpodobně náleží ke starému dolu sv. Pavla ze 16. století v Kunšově loužku.

obr.4 - pozůstatky těžby na kótě 328 - Dušno


V Kobylích drahách u Vltavy se  pak nalézala štola sv. Františka Xaverského. Tato štola je poprvé uvedena v seznamu hor a cechů v obvodu Královského horního úřadu v Jílovém z roku 1762. Ze štoly bylo v letech 1791 -1794 odvedeno 0,707 hřivny zlata. V roce 1792 zde byla zastižena křemenná žíla, ze které jeden vozík rudy obsahoval 12,5 florinu zlata (asi 20,7g)

Důl sv. Pavla s dědičnou štolou o jedné míře na štolortu byl roku 1566 propůjčen obecnímu těžařstvu, jehož členem byl též správce úřadu nejvyššího mincmistra v Čechách Petr Hlavsa z Liboslavi. Později, v roce 1573, byla druhá a třetí hořejší a dolejší míra propůjčena spolu se štolou J.R. Plummeckerovi, jemuž byl téhož roku propůjčen i nálezný důl na "Dušně", na pokračování žíly stejnojmenné štoly s nejbližšími mírami.

ŠEDIVÝ VRCH

Z historie málo známá, avšak plošně rozsáhlá obvalová pásma SSV. i SZ. směru až 1 km dlouhá jsou v okolí Šedivého vrchu SZ. od Slap. Pinková pásma jsou tu situována v břidlicích v nadloží jílovského pásma, avšak vzhledem k jeho antiklinální stavbě lze předpokládat přechod těchto rudních struktur ve větší hloubce do vulkanoklastického souvrství. Na Šedivém vrchu, západně od Slap, se k roku 1552 uvádí důl sv. Matouše s dědičnou štolou. Podle místních názvů  se v  této oblasti pravděpodobně nalézal i důl Koštův pod Havranem (1546) a Havran na Krkavci  (1558). Žádné další podrobnosti k této oblasti již bohužel nejsou známé.

V okolí Štěchovic se nacházelo několik dolů, jejichž bližší lokalizace chybí. Jsou to především doly Nové léto (1567), Gottes Gab s dědičnou štolou (1583) a Reichenglück (1584). V roce 1556 a 1578 se v zápisech objevuje zmínka o dolu sv. Jana s dědičnou štolou a sv. Tří králů (1611), oba nad Štěchovicemi. Tyto doly se nacházely v okolí dnešní štěchovické přehrady bez dalšího bližšího určení. Je docela možné, že ústí staré štoly s hloubením, které se nalézá v lomu na SV svahu vrchu Chlumu nad Vltavou patří jednomu z nich. Do této skupiny patří také důl sv. Víta s dědičnou štolou (1589), který se měl taktéž nalézat v okolí přehrady.

OSTATNÍ DŮLNÍ DÍLA NA TĚŽBU ZLATA

Další oblastí, která stojí za zmínku, je pomyslná spojnice mezi  Štěchovicemi, obcí Měchenice a Mníškem pod Brdy. O tom, že tato oblast nebyla bezvýznamná, svědčí zápis z roku 1342, v němž se připomíná možnost výskytu zlata v lese u Trnové.


obr.5 - pinkové pásmo u Hvozdnice
Z těžených nalezišť zlata, která se vyskytovaly širším okolí Štěchovic, se můžeme zmínit hned o několika lokalitách, které vyloženě nepatří do Štěchovického pásma. Těžba zlata je známa také v okolí Mníšku pod Brdy a Nové Vsi pod Pleší. Na západním úbočí vrchu Pleš sleduje pinkové pásmo mocnou křemennou žílu směru h 2. Žíla je rozfárána starými dobývkami do hloubky 45-50 metrů až do úrovně dědičné štoly, zmiňované roku 1560 v horní knize knínské.
V lese jižně od Hvozdnice se nachází 250 metrů dlouhé pásmo pinek.

Dobře patrné pinky s obvaly v pásmu o délce 700 až 800 metrů jsou v lese Spáleniště mezi železniční zastávkou a vsí Bojanovicemi, kde je roku 1546 uváděn důl sv. Michala. Staré práce sledují prokřemenělé pásmo směru h 11. Na vrchu Sobětiny mezi Bratřínovem a Čísovicemi, v místech starého dolu sv. Václava z poloviny 16. století, se nachází skupina pinek s odvaly. Z let 1550 a 1551 existují zápisy o propůjčkách zmíněného dolu s hořejšími a dolejšími mírami, štolovými světlíky a dědičnou štolou od Čísovic. Mezi Sloupem, Klíncem a Měchenicemi jsou v terasách Vltavy patrná rozsáhlá, z části již aplanovaná, rýžoviště zlata, známá již z archivních zpráv již ze 14.století. Stará rýžoviště pokrývají přibližně čtvrtinu rozlohy všech zjištěných výskytů terasových štěrkopísků mezi Vltavou a Berounkou. Staří horníci věnovali pozornost hlavně zlatonosným balvanitým štěrkům a kapsám ve skalním podloží. Štola u Klínce zřejmě sloužila k dopravě těženého materiálu k potoku, kde byl zpracováván rýžováním.

Prameny:
Sborník dějin hornictví 3 - str. 33-43
Historie obce Štěchovice do roku 1983,  sepsal František Heřman za spolupráce Karla Příhody, pí Cihelkové, Květy Tomanové a Josefa Davida
zpracoval Martin Kopřiva. Druhé upravené vydání.
Poprvé publikováno na Speleo klub Kladno © 2003