Štěchovice, u mostu – Brunšov 1,5 km – Hradišťko 3 km – Pikovice 5 km – Medník, sedlo 7,5 km –Závist 10 km - Třebsín 11 km – Smetanova vyhlídka 12,5 km – Závist 14 km – Brunšov 17 km – Štěchovice 18,5 km
Naše trasa prochází rekreační oblastí nad soutokem Vltavy a Sázavy, půjdeme známými místy, o kterých zpívali Voskovec a Werich ve své písni Babička Mary, mineme dávná „ Pikovická rýžoviště zlata, co čeří se v příboji Sázavy“, plcha, skunka, co „utíká po stráni od Medníka“ pravděpodobně už nepotkáme, zato na začátku jara se alespoň pohledem potěšíme půvabným růžovým kvítkem chráněného kandíku psí zub. Ze Smetanovy vyhlídky shlížíme do míst, kde kdysi burácely Svatojánské proudy, postrach lodníků. V krčmě na pintu ginu se můžeme zastavit hned ve Štěchovicích, pak v Hradišťku, v Pikovicích, v Třebsíně a na závěr zase ve Štěchovicích.
Pro cyklisty na trekovém kole – trasa je sjízdná, pouze schody ve Štěchovicích objedeme vlevo silnicí a při stoupání do sedla Medníku (asi 0, 5 km) většinou kolo povedeme. Pro lyžaře není cesta vhodná, při dobrých sněhových podmínkách pouze lesní úseky nad Třebsínem.
Naše tipy:
Medník: výskyt chráněné liliovité rostliny kandík psí zub
Smetanova vyhlídka: nádherný výhled na osadu Ztracenku a údolí Vltavy
Popis trasy:
Štěchovice **, vstupní brána do Povltaví, nedaleko soutoku Vltavy se Sázavou, jsou vhodným východištěm na výlety do sázavského kaňonu i do romantické povltavské krajiny. O vsi Štěchovice se zmiňuje bula Přemysla Otakara I. z r. 1205, kdy byly jmenovány mezi majetkem blízkého ostrovského kláštera. Ves nikdy nepatřila jednomu majiteli jako celek, podle zmínky z r. 1209 držel část Štěchovic zbraslavský klášter, z dalších církevních majitelů se připomínají premonstráti ze Strahova a cisterciáci ze Zbraslavi. Ve středověku se v okolí dolovalo zlato (dokladem jsou mj. některé místní názvy – Brunšov odvozený od Brunnenseifen = rýžoviště). Po třicetileté válce zlatá éra skončila, Štěchovicím přinesla městský znak se zlatým sluncem a zlatými hornickými kladivy a bylo nutno hledat obživu jinde. Pozornost se obrátila k životadárné Vltavě a k řemeslům. V r. 1865 přijel od Prahy první parník. V r. 1871 byl v Praze-Podskalí založen podpůrný spolek Vltavan, aby pomáhal vdovám a sirotkům po plavcích, rybářích a lodnících.V r. 1898 vznikl také ve Štěchovicích. Dnes přetrvává jako významný spolek kulturní a vlastivědný. Uniformou je tradiční červenobílá pruhovaná košile, vltavanské slavnosti jsou doprovázeny říznou dechovkou.
Z řemesel připomínáme tradici hrnčířskou, v r. 1864 byla založena Josefem Davidem keramická huť. Zdejší malované džbánky si oblíbil malíř Václav Špála (jezdíval do osady Ztracenka), poznáváme je na jeho květinových zátiších. Firma dodnes vyrábí keramiku v celé šíři sortimentu jako kdysi. S rozvojem trempinku za 1. republiky rostly v okolí trampské osady jako houby po dešti, na Kocábě alias Hadí řece vznikly Kansas, Maják, Louisiana, Askalona a další, na Vltavě („Velké řece“) v romantickém kaňonu nad Svatojánskými proudy nejznámější osada Ztracenka z r. 1918 (jezdíval sem skladatel J. Mottl, komik Z. Štercl, malíř Z. Burian aj.) Ta se musela po napuštění Štěchovické přehrady dokonce přemístit o několik desítek metrů výše.
Vodní dílo Štěchovice bylo vybudováno v letech 1938-44, betonová přehrada měří 120 m a je vysoká 22,5 m. Obsahuje 11,2 mil. m 3 vody a spolu s nádrží ve Vraném vyrovnává odtok z vltavské kaskády. Přečerpávací vodní elektrárna byla vystavěna v letech 1941-47 na kopci Homole, odpadní teplo při chlazení ohřívalo vodu ve štěchovickém bazénu. Pro zastaralost byla v r. 1991 odstavena a v letech 1992-96 rekonstruována. Využívá přírodní nádrže na Homoli a většinou i původní ocelové přivaděče o délce 590 m. Technickou památkou, mimořádně dobře zasazenou do krajiny, je betonový most s obloukem o rozpětí 114 m, podle projektu Ing. Klimenta byl postaven v letech 1937-39. Nejvýznačnější sakrální památkou je secesní kostel s novorománskými prvky z let 1911-14 od Kamila Hilberta. Je zasvěcen sv. Janu Nepomuckému, patronu Svatojánských proudů, patronu lodníků, šífařů, vorařů. Nad vstupním portálem je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého od Čeňka Vosmíka. Na přilehlém hřbitově nalezli poslední odpočinek plavci, voraři, kterým vzala život jejich živitelka řeka. Ta ukázala svoji sílu a zle poničila obec i při povodni v r. 2002.
Čas od času se v médiích mluví o Štěchovicích v souvislosti s hledáním tzv.štěchovického pokladu a připomínají se dávné události z konce 2. světové války. V lednu 1945 vyhloubili Němci ve strouze Dušně štolu, do které uložili velkou část archívu K. H. Franka. Vchod zaminovali, uzavřeli dveřmi, navezli zeminu a místo zamaskovali vysázenými smrky. O úkrytu promluvil SS příslušník, v zajetí ve Francii, a tak se v únoru 1946 objevila ve Štěchovicích čtyři americká nákladní auta, jela najisto podle pokynů zajatce k místu, kde klesá údolí od Závisti k Vltavě. Štolu Američané snadno našli a několik desítek beden s písemnostmi odvezli. Na důrazný protest čs. vlády je časem vrátili, není jisté, zda v původním rozsahu. Říká se, že tam mohly být i seznamy udavačů gestapa… Na tuto událost navazuje další, která přetrvává dodnes. Po válce, když vyslýchali SS generála Emila Kleina, který akci s ukrytím archívu víceméně řídil, tak vyšlo najevo, že ukrytých beden mělo být mnohem víc, s dokumentací k převratným patentům a vynálezům a s cennostmi v hodnotě snad 3,5 miliard dolarů. Neustále měnil výpovědi, aby proces zdržoval, ale představa tak úžasného pokladu nedala spát orgánům ministerstva vnitra a SNB a podle Kleinových údajů začaly výkopové práce, trvající celých 10 let. V r. 1967 se objevil na scéně Helmut Gaenzel, který byl vězněn ve Valticích spolu s Kleinem a od něho se o pokladu také dozvěděl. Začal Kleina v Německu navštěvovat, po srpnu 1968 se z emigrace nevrátil. Po r. 1989 získal povolení ke kopání od Okresního úřadu Praha-západ, od r. 1992 kopal víceméně bez povolení další hledač Josef Mužík. Oba už investovali spoustu peněz a energie, podle posledních informací byly jejich aktivity v oblasti zastaveny…
Začínáme od turistické orientace (1) (poblíž autobusové zastávky a kiosku, další občerstvení: restaurace Na Peškově, U Michala, U Vrňáků, Štěchovická laguna, cukrárna, obchody, ubytování hotel Sport) jdeme po zelené a modré značce přes známý štěchovický most, vystoupáme strmě po schodech (cyklisté je objedou zleva) a po úzké asfaltce dojdeme k vyhlídkovému místu**- na protějším břehu za vodami štěchovické nádrže se zdvihá vrch Homole (448 m) s přečerpávací nádrží. Dojdeme k orientaci Brunšov (2) , pokračujeme po zelené značce a ta odbočuje doleva do Hradišťka, mírně stoupající úzkou silničkou.
V Hradišťku **, vsi na výšině nad soutokem Vltavy a Sázavy, se připomíná v r. 1571 renesanční tvrz. Předtím patřilo až do husitských válek do majetku benediktinů z ostrovského kláštera. Na úzkém ostrohu, ve výhodné poloze, stávala již ve 13. stol. řemeslnická a tržní osada Sekanka, byla zázemím pro klášter na Ostrově sv. Kiliána (viz str. 00). Hradiště bylo chráněno od pevniny 4 m hlubokým příkopem a dvojitým valem, ze strany od říčního brodu také valem. V r. 1638 prodal Hradišťko Malovec z Malova strahovskému klášteru a ten je držel až do r. 1945. Tvrz nechal opat Vít Seipel v r. 1709 přebudovat na barokní jednopatrový zámek. Obřadní síň (nyní v objektu sídlí obecní úřad) je vyzdobena malbami J. Spitzera na námět Poslední večeře Páně. V ohradní zdi zámecké zahrady jsou výklenkové kapličky křížové cesty.
Těžké časy dolehly na obyvatele Hradišťka za 2. světové války, byli vysídleni a území bylo zabráno pro výcvikový tábor SS. Byla tady vybudována i střelnice, která snad měla sloužit jako odpalovací základna pro rakety. V r. 1943 zde Němci zřídili pobočku koncentračního tábora ve Flossenburgu. U obce při silnici na Závist stojí pomník obětem nacismu, které byly v táboře umučeny koncem války.
(Stravování: restaurace U Volešáků, U Guláše - doporučujeme, koloniál)
Od obecního úřadu míří naše zelená ostře doprava vzhůru mezi chatami do vzrostlého borového lesa. Asfaltová pěšina prudce klesá k Pikovicím, do údolí Sázavy, mezi stromy vidíme na protější stráni Petrov.
Pikovice** jsou oblíbeným rekreačním místem a východištěm na Posázavskou stezku (popis Pikovic a stezky na str. 00).
(Stravování: hospoda JAPEKA, penzion FEO, oblíbená cukrárna.)
Turistická orientace je u mostu, na louce u řeky bývá rušno, své plavby po Sázavě zde končí vodáci, v horkém létě se možná vykoupeme. Železniční zastávka Petrov u Prahy je hned za řekou, my ale pokračujeme dál, stále po zelené značce (spolu s červenou, která přichází zleva z Davle) pěšinou doprava proti proudu Sázavy, vstříc dalšímu cíli, dominantě posázavské krajiny - vrchu Medníku. Červeně značená Posázavská stezka se drží stále při řece, my zůstáváme věrni barvě zelené a od rozcestí stoupáme strmou úvozovou pěšinou, následuje krátký úsek po pohodlné vrstevnicové cestě (část naučné stezky) a opět stoupáme pěšinou přes kořeny vpravo vzhůru do sedla Medníku, k orientaci (3). Vlastní vrchol bez výhledu leží vpravo od cesty .
Národní přírodní rezervace Medník **byla vyhlášena v r. 1933 na ploše 19,02 ha na severním a severovýchodním svahu Medníku na ochranu kandíku psího zubu, jediného naleziště v ČR. Vzácný třetihorní relikt kandík psí zub (Erythronium dens canis) je rostlinou z čeledi liliovitých, je vysoký 10-30 cm, kvete na přelomu března a dubna jedním květem se šesti růžovými nebo růžovofialovými okvětními plátky, podlouhlá zubovitě rozdělená cibulka připomíná psí zub. Roste v teplejších lesích, na křovinatých stráních, zpravidla na vápenci. Tady na svazích Medníku se mu dařilo, v posledních letech ale něžných rostlinek ubývá. V rezervaci rostou i další rostliny vyhledávající skalnaté výsluní – tařice skalní, jeřáb muk či skalník celokrajný. Stráně jsou porostlé habrovým lesem se vtroušených tisem červeným. V první květnové dekádě se tady vyskytuje nápadný motýl martináček bukový (Aglia tau), charakteristický pro smíšené lesy. Naučná stezka Medník, která začíná a končí v Pikovicích, je dlouhá 6 km, měla 16 zastávek (byla vyhlášena již v r. 1965, z informačních tabulí jich zůstalo jen 7).
Ze sedla pokračujeme příjemnou hřebenovou pěšinou bukovým a dubovým lesem, sejdeme ke kamenité silničce a mírně stoupáme. Projdeme chatovou osadou (4), opustíme les a scházíme mezi domky, s pěknou vyhlídkou na Třebsín a zalesněné kopce nad Štěchovicemi. U rozcestí Závist (5) se zprava připojí modrá značka (po ní se budeme v závěru výletu vracet) a spolu dojdeme po silnici do Třebsína, na náves.
Třebsín* se připomíná již v r. 1310. Osada nyní převážně rekreační administrativně přísluší k obci Krňany.
(Stravování: hospoda U Novotných.)
U orientace před hospodou (u pěkné zvoničky se šindelovou střechou) začíná žlutá značka, po ní se vydáme vsí doprava (směr Teletín), překročíme hlavní silnici a asi po 300 m odbočíme (6) doprava na polní cestu, bez značení. Míříme k několika chatám, jdeme kolem nich po hřebínku vrchu Kletecko (371 m) až k vyhlídkovému místu na ostrohu, opatřenému zábradlím. Jsme na Smetanově vyhlídce*** (7) , vybudované v r. 1974 ke 150. výročí narození Bedřicha Smetany. Z ptačí perspektivy shlížíme na malebný ohyb štěchovické přehrady, mezi stromy na protějším břehu tušíme chaty legendární osady Ztracenka. V těchto místech Vltava vyhloubila skalnatý kaňon s četnými balvany v řečišti. Na jednom skalisku stála od r. 1722 socha sv. Jana Nepomuckého, v letech 1641-43 byly ty nejnebezpečnější skály vylámány. Peřeje se nazývaly Svatojánské proudy a byly zatopeny po napuštění Štěchovické přehrady.
V prudkém jižním svahu Kletecka obráceném ke Štěchovické přehradě se nachází přírodní rezervace Kobylí dráha , byla vyhlášena v r. 1989 na ploše 53,39 ha a vyskytují se zde teplomilné druhy rostlin mj. třemdava bílá, kavyl Ivanův, hvězdnice chlumní, rozchodník bílý, plamének přímý, plicník nejměkčí, z živočichů hojně ještěrka zelená, výr velký.
Od vyhlídky se držíme kraje lesa ( nesestupujeme strmým skalnatým svahem doleva ke Kobylí dráze!), přehoupneme se přes hřbítek a na hlavní silnici se dáme vlevo. Po chvíli se zprava připojí modrá značka, po ní pokračujeme osadou Závist silnicí dolů. Za vsí se naše modrá odchýlí ze silnice lehce doleva, projde lesem až k orientaci Brunšov (2) a tam už to známe. Na vyhlídce se rozloučíme s malebným štěchovickým údolím a známou cestou seběhneme zpět do Štěchovic k mostu. Čeká nás autobus, možná občerstvení ve Štěchovické Laguně, autem se můžeme vrátit do Hradišťka až na okraj chatové osady, z ostrohu nad soutokem Vltavy a Sázavy je nádherná vyhlídka na Ostrov sv. Kiliána.
Pramen: z připravované publikace Průvodce po Čechách, Moravě, Slezku, svazek 41, Dolní Posázaví
<<< zpět na úvodní stránku <<<