Pořádané akce na osadách v roce 2008 (Velká, Hadí i Zlatá řeka)
| Osady Hadí řeky (Kocába) | Osady Velké řeky (Vltava) | ||
|
| Osada Kansas |
| Osada Ztracenka |
|
| Osada Maják |
| Osada Kopanina |
|
| Osada Louisiana |
| Osada Svatojánské proudy |
|
| Osada Havran |
| Osada Utah |
|
| Osada Rewaston |
| Osada Liberty |
|
| Osada Dashwood |
| Osady SKOT |
|
| Osada Askalona |
| Osada Na Fáberce |
| Řazeno dle vzdálenosti od Štěchovic | |||
|
| Mapa osad | ||
| Osady mezi Velkou a Zlatou řekou (Sázava) | |||
| Proudy , Zahrádky , Úsvit , Club údolí ticha , Údolí sporů, Slávia | |||
|
Pořádané akce na osadách v roce 2008 (Velká, Hadí i Zlatá řeka) | |||
V případě zájmu, může mít každá osada svou vlastní stránku. Kontakt :
| Obsah | |||
|
| Tramp, skaut a rover |
| Osady u Štěchovic |
|
| Historie trampingu v Čechách |
| |
|
| Štěchovice - kolébka trampingu |
| |
|
| Osadní volejbalové turnaje |
| Doporučujeme - rozcestník |
<<< zpět na "spolky..." <<< <<< zpět na úvodní stránku <<< <<< hop na "úřad"<<<
S počátkem léta nastává hlavní sezona pro pobyt v přírodě, třeba krátkodobý - dnes říkáme víkendový. Dříve se však omezoval jen na jednu noc a následnou neděli - tak to znali předváleční trampové a skauti, a přece stálo za to houfně opouštět město se stanem nebo celtou (někomu stačí dodnes přespat pod širákem , tedy ne pod kloboukem, pod širým nebem). Tak si počíná část mládeže už skoro 70 let, i když se přístupem i původem v podstatě obě skupiny odlišují.
Trampské hnutí neboli tramping vzniklo jako hnutí amerických nezaměstnaných ve 2. polovině minulého století. Jak název nasvědčuje (anglicky tramp znamená "toulat se" a souvisí s příbuzným slovesem německým), šlo původně o lidi volně se toulající zemí pěšky jako černí pasažéři po železnici. Pro mládež znamenalo trampování pobyt v přírodě bez komfortu na protest proti
měšťáckému stylu života.
U nás se trampování rozšířilo rychle od konce 20. let a za pět let se stalo masovou záležitostí - s romantikou táboráků a trampských písní s milostnými texty, s připomínkami indiánů. Zvyklosti a symboly této skupiny mládeže velkoměst byly a jsou jiné než u skautu, skautingu. Obojí nezapře západní původ. Jazykově však trampové vytvořili svůj slang, který zčásti ve 30. letech už zaznamenal prof. Oberpflacer. Píše, jak trempíř pohrdá paďoury a masňáky, jak jezdí na chajdu, u táboráku bývá řáckej potlach . Dívky s nimi jsou trempule nebo squaw, pobyt je (dodnes) čundr. Proti tomu skauti (u nás junáci) mají svá mezinárodní shromáždění - jamboree, což je slovo z hovorové angličtiny a znamená původně "veselici, pitku, estrádu, slavnost s ohňostrojem". Samo slovo skaut (scout) v angličtině znamená "stopař" a souvisí se slovem starofrancouzským a také latinským. I ve skautingu je už od přelomu století důraz na vztah k přírodě, ale je hnutím výchovným. I ve skautském programu najdeme prvky s připomínkou indiánů, např. i český junák táboří pod tee-pee, i když tyhle obrovské stany - típka - už nejsou z kůží jako pravá tee-pee indiánů z Dakoty, ale ušité po domácku v skautských oddílech.
Toulání se přírodou, o němž jsme mluvili u tuláckých základů trampingu , však připomene ještě jeden anglický termín - je to tzv. rover , starší skaut, což původně znamená také "tulák, toulavý člověk".
Ať tedy zakončíte večer po putování jen na celtě, v tee-pee nebo v "chajdě", ať vám ty cesty přinesou jen radost a přátelství k lidem i přírodě kolem.
Jaroslava Hlavsová
Historie "trampingu" v Čechách
1. Ernest Thompson Seton (narozen v roce 1860, skonal 1946) v roce 1902 zakládá oficiální indiánskou dětskou organizaci Woodcraft Indians , později nejenom dětskou. V roce 1910 se stává náčelníkem skautů celé Ameriky, a to poté, co pomohl vytvořit tuto organizaci Baden-Powellovi v roce 1906 v Anglii, ale 1915 odchází z této organizace (nesouhlas se stylem vedení dětí - vojenský přístup). V roce 1916 se stává celosvětovým náčelníkem své organizace WOODCRAFT. Trampové převzali mnoho zákonů i znaků z učení E. T. Setona (
12 lesních zákonů
, znak Woodcrafttu, indiánské a vlčí moudrosti apod. )
2. U nás začal scouting (skauting) v roce 1911 zakladatel A. B. Svojsik.
3. První trampové si říkali takzvaně "kamarádi , co se toulali" (nebyl ještě název tramping). Snad první místo trampských toulek bylo Prokopské údolí u Prahy, zvané ELDORÁDO, po objevení tohoto údolí skauty se toulání rozšířilo proti proudu řeky Vltavy a později i na mnoho jiných míst. Trampové neměli rádi jakoukoliv organizovanou společnost.
První známá parta: Krysa, Němec, Chanda - později Drábek, Amca, Moučka, bratři Páskové, Blažej a Kramle Druhá parta: Tonda, Honza, Kožíšek - později Kudrnáč, Veselý, Šídlo, Fleisch, Honza a Karel
První osady : Roaring camp (Tábor řvavých), později Ztracená naděje, založila 1 parta, hned přes řeku Vydří doupě. Hučící peřej založila druhá parta.
4. Doba divokých skautů 1918, tento rok je také datován jako vznik trampingu (kamarádi se většinou vrátili z 1. světové války a "zblbli" do tohoto stylu spoustu dalších lidí ze kterých se stali "kamarádi"). V této době si kamarádi začali říkat trampové, pro veřejnost ještě dlouho "divocí skauti". Začal velký rozmach trampingu a začala se nosit telata a první usárny a také kovbojské klobouky jako výprodeje po válce. Tím se tvrdost ježdění obměkčila, ale vznikl styl trampingu, který je skoro stejný i dnes.
Rozšířilo se pojmenování řek (vznikalo už dříve) : Vltava - Velká řeka, Berounka - Stará řeka, Sázava - Zlatá řeka, Kocába - Hadí řeka.
5. Doba cowboyská 1920. Začaly se nosit sheriffské hvězdy, strakaté košile, někteří kamarádi chodili celí v černém, nosila se revolverová pouzdra (někdy s revolverem) a samozřejmě oblečení s třásněmi. Začaly se stavět první sruby, nahrazující campy. Objevily se první kanoe na řekách.
6. Doba kanadská od roku 1927. Velký rozmach vylepšených usáren a vysokých bot. Navždy zavládlo slovo tramp, a to i pro veřejnost. Začaly se tvořit první časopisy pro trampy. U Prahy přelidněno, jezdívá se dál, prostě už všude.
7. Kubátův zákon v roce 1931, který stručně řečeno zakazoval tramping a trampování. Začal doslova hon na trampy. Trampové manifestují a bouří se až do roku 1935, kdy musel být zákon pod nátlakem zrušen ( statečný tramp se soudil až u zemského soudu o pokutu 30 korun, a tím dosáhl i zrušení tohoto perzekučního zákona proti trampům). Něco podobného následovalo od roku 1948, kdy trampové padali na milost a nemilost komunistické a socialistické ideji, naprosto neslučitelné s trampskou svobodou. Další růst trampingu byl asi v letech 1965 až 1968, ale potom se zase začalo šlapat po trampech. Čím více se blížil rok 1989, tím snadněji se jezdilo na tramp, i když nás úřady nenechaly nikdy úplně na pokoji. (Například tramp nesměl na vysokou školu nebo měl problémy s umístěním na lepší práci, zato na vojnu šel skoro vždy k paragánům.)
Bob Hurikán ( Josef Peterka, nar. 1907 + 1965), nejznámější trampský spisovatel a šerif osady Hurikán.
8. Dneska podle neoficiálního pojmenování našeho Drobka je doba vojenská a megománie, kdy si každý myslí, že může vše, a často to dává přírodě i kamarádům najevo. Doba vojenská už začínala tak po roce 1985 ( německá, rakouská, česká vystroj ). Po roce 1990 začal být strašně moderní styl ármy USA, kterou navlékli na sebe nezkušení mladíčci, které často trampové nepřijali do svých řad, přesto se za trampy dodnes vydávají a dělají strašnou ostudu trampingu. Avšak i my máme velice dobré kamarády, kteří na sebe oblékají US hadry. Dodnes je moderní vyjet na tramp a plně se na něm vyřádit a přitom nevědět, o čem vlastně tramping je. Na mnoha ohních převládly stany a auta oproti spaní pod širákem a ježdění vlakem. Mnozí beztrestně přešlapují sheriffský kruh ohně, opíjejí se na akcích a ti horší znečišťují odpadky campy a sruby, pokud je i nevypálí. Je hodně lidí v zeleném, které potkáte v lese a ve skalách, tak desetkrát tolik, co před rokem 1989, ale klasických trampů, kteří mají v srdci kamarádství, přírodu a na nohách toulavé boty, těch ubývá.
pramen článku
ŠTĚCHOVICE - KOLÉBKA TRAMPINGU
Bylo po prvé světové válce. Mládež měst ovlivněná nově poznaným skautingem, již před válkou u nás zaváděným A. B. Svojsíkem, propagujícím organizovaný návrat k přírodě, hromadně tvořil skautské oddíly. Vedle nich vznikají party mladých lidí, kteří jsou zlákáni romantikou Mayových spisů a touhou po "šedých dálkách", po volném pohybu. Jejich mladická fantazie, podporována dobrodružnými filmy o hledačích zlata a kovbojích, přitahovala je a ony hodnoty, které u nich v dětských letech vytvářel skauting, měnili ve svobodné, ničím nesešněrované skupiny "divokých skautů". Oblečením se snažili přizpůsobit svým filmovým hrdinům a o sobotách na bránickém nádrží plnili vlak, který je dovezl do Davle a pak šli pěšky proti proudu "Velké řeky" (Vltavy) do skalnatého kaňonu, kde rozbili svůj tábor, zapálili ohně a za zvuku kytar vychutnávali volnost přírody. Nebylo tehdy stanů, spalo se "pod širákem". K přikrytí byla použita houně, někdy propašovaná vojenská celta, jinak to byl pytel nebo nic.
Jejich noční zpěvy nebyly příjemné ochráncům lesů ani v nich usídlenému tvorstvu. Hajní je z lesů vyháněli, uchylovali se tedy na pobřežní loučky soukromníků. Jedno z prvých tábořišť bylo v Kletecku, jenž pojmenovali případným názvem "Tábor řvavých".
Idea volného pohybu v přírodě nacházela mezi mládeží množství následovníků, kteří unikali z těsných začouzených měst do údolí řek, pojmenovali je podle vzoru svých traperů ne "Starou řeku" (Berounka), "Zlatou řeku" (Sázava), kde zakládali své "campy".
Z Tábora řvavých vznikla prvá trampská osada "Ztracená naděje", kde se již objevili stany a byla z chvojí a klacků vůbec první bouda traperů "Stará radnice od velké řeky". To se psal rok 1918.
Pod Třebenicemi byla o něco později postavena první prkenná chata, která se stala střediskem nové osady "Rahwide" a dále již vznikají další osady: "Hiawata" a na Dolním buku u Fábery "Yukon". Poblíž sloupu ve Svatojánských proudech skupina mladých "kovbojů", později zvučných jmen trampského hnutí, vztyčila velký ruský stan, jenž se stal základem osady "Utah". Na jaře roku 1925 se jeho osadníci rozloučili s peřejí a velký stan s hledači pustých campů putoval na zlatonosnou říčku Kocábu, kterou pojmenovali "Hadí řeka". Po toulavých dvou letech vrátili se zakladatelé "Utahu" zpět k Velké řece do Říčného nad Brunšovem, kde dodnes vlaje jeho stará "flibustýrská" vlajka. Část jeho příslušníků, kteří se nemohli odtrhnout od "Hadí řeky", dala vyrůst nové osadě "Havran", která místo u Kulaté lávky osídlila natrvalo a řadí se mezi tři největší osady Štěchovické.
Zlatonosná Kocába lákala i další kovkopy a tak po jejím údolí vznikly nové osady Uragan, Liberty, Kansas, Merida.
Trampské hnutí mohutnělo a postupně osídlovalo další místa podél Vltavy, Sázavy, v Libřickém údolí a v krátké době pokrylo chatami všechna dostupná nejkrásnější místa naší země. Z původních divokých trampů, kteří v nespoutaném mládí leckdy osobními výstřelky rušili klid venkovanů, postupně vyrůstali mužové konsolidovaní, dbalí na čest svých osad.
Štěchovice "město tónů", jak bylo prvými trampy pojmenováno, přizpůsobovalo se potřebám přicházejících osadníků. Vyrůstaly nové obchody, hostinské boudy a prodejní stánky poblíž osad k nasycení příchozích, kteří o sobotách a v prázdninových měsících zněkolikanásobili počet jejich obyvatel.
Stavěli se chaty samotářů na nepřístupných místech, lesních stráních, ale rostli i chaty v celých koloniích na méně plodných pozemcích. Jindy klidná zákoutí, tichá údolí zvučela ruchem sportovních zápolení a za vlahých večerů do šumění vod se mísily snivé tóny trampských písní, vyšlých z umění chlapců, kteří svými srdci přilnuli k přírodě a svým osadám, Jardy Motla, Jana Kordy, Edy Fořta a dalších, kteří po celý svůj život, ve všech svých dalších skladbách zůstali věrni trampské písni a líbivé melodie jejich skladeb jsou vděčně přijímány posluchači rozhlasu, televize a na mnoha podiích různých sálů, trampských festivalů a samozřejmě u ohňů do dnešní doby.
Mezi trampy nejedno místní děvče našlo svého ctitele a později manžela. Na hřišti sportovního klubu posilují místní fotbalové družstvo trampové odchovaní v pražských klubech jako Vajcík - Zrno, Tomáš Počta, Jarda Polák, Tudar * Hlavák, Jirka Chrást a jiní. Možno říci, že tramping po stránce hospodářské a kulturní přispěl k rozvoji obce.
Štěchovičtí jsou si toho plně vědomi. Také když při přípravě stavby přehrady bylo nařízeno předčasné vyklizení osad z budoucí nádrže v nesmyslně krátké lhůtě, na protestních schůzi v Praze starosta Štěchovic prohlásil, že kdyby dnes městys Štěchovice tvořil svůj znak, budou v něm místo hornických kladívek veslo a trampský tlumok. Na příslušných místech se obec zasadila a oddálení stěhovacího termínu chat. A než došlo k naplnění nádrže, ukázněně bylo zaplavované území zcela vyklizeno.
I když dnes již "nehučí řeka v klínu rozervaných skal", zůstalo mnoho z těch, kdo na jejich březích našli svou "zemi zaslíbenou", věrno oněm místům. Zešedivěly kštice někdejších bujných chlapců, ale láska k přírodě u nich nevymizela. Týden co týden se svými rodinami přicházejí do svých chat, do míst svého mládí. V osadních kronikách jsou zapsány dějiny nejednoho lidského věku.
Jarda Motl: Osada stará je naše máma, osada zlatá neumře s máma, ta bude sto let vyprávět, až my budeme spát, kterak ji měl z nás každý rád ...
Pramen: brožura "Štěchovice v historii tisíciletí", vydáno k 75.výročí založení Vltavana ve Štěchovicích v roce 1973, napsal František Heřman a členové Vltavanu Štěchovice.
OSADNÍ VOLEJBALOVÉ TURNAJE
Volejbalové turnaje jsou kořením tohoto sportu, pravou "prubířskou dílnou", v níž se obrušují hráčské talenty a postupně rodí mistrovství těch nejúspěšnějších. Dokladem toho jsou výsledky našich reprezentantů(-tek) na mezinárodním poli z období "zlaté éry" československého (českého) volejbalu let padesátých a šedesátých. Sami aktéři(-rky) turnajů z citovaného období mnohokrát potvrdili(-y), že každotýdenní účast na turnajích jim přinesla neocenitelné zápasové zkušenosti.
Nezastupitelnou součástí celého volejbalového spektra - vedle velkých a uznávaných turnajů, z nichž už ale dnes řada neexistuje, a když, tak v okleštěné podobě (VC Prahy, VC Brna, VC Karlovarského porcelánu - Stará Role u Karlových Varů, VC Orlického průmyslu - Ústí n/Orlicí, Dřevěnice, VC Šumavy - Klatovy, Calábkův Memoriál - Přerov, Pohár Polabí, Memoriál M. Maška - obojí Čelákovice, Pernštejnské léto - Pernštejn n/Ohří, Pohár Hané - Troubky n/Bečvou, Chlumecké volejbalové léto - Chlumec n/Cidlinou, Kojetín - turnaj střední Moravy, turnaje v Hodslavicích, Vranově n/Dyjí, Česticích, Lupenici, Kralovicích, Kobylí na Moravě, atd.) byly turnaje na osadách, probíhající venku na antuce či písku od dubna do října prakticky týden co týden v jednotlivých osadních lokalitách.
Tato síla osadních turnajů měla své prvopočátky, a plně se projevila v tzv. " Trampské volejbalové lize " (dále jen TVL), jež byla po prvé světové válce, ale zejména od let 1929-31, jednou ze stěžejních legitimních mistrovských soutěží ve volejbalu (např. vedle soutěží svazových s hráčským potenciálem občanským či podnikovým, soutěží sokolských, vojenských atd.). V třicátých letech totiž ještě neexistovala jedna oficiální celostátní mistrovská soutěž, jak ji známe nyní. Mistry TVL (Mistry TVL dle záznamů Zdeňka Vorla, který ji hrál, byla v r. 1935 osada Montana na Berounce (vedle ní existovala ještě Montana na Sázavě), v r. 1936 osada Tuláci, v r. 1937 opět berounská Montana, v r. 1938 44. oddíl Old Skautů Jizera, v r. 1939 opět berounská Montana a v r. 1940 osada Waldes.) známe zásluhou záznamů Zdeňka Vorla (Zdeněk Vorel, nar. 12. 9. 1920, jeden z nejstarších žijících pamětníků TVL, hrál za OK 14 a Dobešku.) alespoň ze závěru třicátých let. Podle něj (protože v TVL startoval) došlo ke sloučení všech shora uvedených soutěží v r. 1941, v období tzv. "Protektorátu Čechy a Morava" (v něm už ale byla činnost Sokola zakázána a tak se jeho volejbalové kluby všelijak přejmenovávaly - např. Sokol Vysočany jako Philips, Sokol České Budějovice jako MIFA (MIrek FAktor) České Budějovice, atd.). To se dělo ještě za existence Českého basketbalového a volejbalového svazu. K jeho rozdělení na samostatný svaz basketbalu a volejbalu došlo, dle pamětí ing. Vladimíra Spirita (Ing. Vladimír Spirit, čestný člen ČVS, nar. 5. 5. 1923, jeden ze zakladatelů mezinárodní volejbalové federace (FIVB), k čemuž došlo v r. 1947 v Paříži (její základy však byly položeny již v r. 1946 na jednáních nejprve ve Varšavě a poté v Praze ve Smíchovském pivovaru). Jako jedinému na světě ještě žijícímu účastníku ustavujícího kongresu FIVB mu bylo v r. 1997 v Lausanne u příležitosti oslav 50. výročí existence FIVB uděleno "Světové uznání" FIVB.) "Volejbal v mém životě", až v r. 1946. K tomuto řešení přispěl velkou měrou tehdejší první předseda samostatného volejbalového svazu Jiří Havel (Jiří Havel, zemřel 11. 1. 1970 ve věku 64 let.). Vedení basketbalového svazu v tu dobu převzal i volejbalistům dobře známý Václav Jeřábek. O tom, kdy a na které osadě se bude ten který volejbalový turnaj konat, věděli většinou jen "zasvěcení", tzn. jejich pravidelní účastníci, kteří si jejich kalendář pamatovali či měli jejich pořádání zaznačeno. Usnadňovala jim to skutečnost, že tyto turnaje většinou ctily rok co rok stále stejné termíny, takže si navzájem nekonkurovaly. V letech o mnoho pozdějších (po 2. světové válce) se Míla Špitálský (Míla Špitálský, nar. v r. 1925, zemřel v září r. 1991 na rakovinu zažívacího ústrojí. Byl agilním volejbalovým funkcionářem v Sokole Vyšehrad, v městském volejbalovém svazu Praha a spolupracovníkem bývalé ústřední sekce odbíjené ČSTV.) snažil do sféry osadních volejbalových turnajů vnést určitý řád, ale z nejrůznějších důvodů neuspěl, bohužel mj. též proto, že posléze v nejlepších letech zemřel. Jeho snahy měly něco do sebe a je škoda, že se je nepodařilo realizovat, byť objem a význam tehdejších osadních volejbalových turnajů se s těmi za první republiky dal již jen těžko srovnávat.
Zahledíme-li se o pár desítek let zpět do minulosti, abychom se dobrali prapůvodu existence osadních volejbalových turnajů, seznáme, že jejich počátky u nás ovlivnil tramping, (Viz. "Dějiny trampingu" - vydalo v r. 1990 vydavatelství a nakladatelství "Novinář" jako 2. vydání k výročí existence trampingu u nás (k vydání připravil Stanislav Mottl). Hlavní duší trampingu u nás byl Bob Hurikán (vlastním jménem Josef Peterka), nar. 21. 4. 1907 v Praze, zemřel 2. 6. 1965 tamtéž na tzv. "kesonovou nemoc", na níž ochořel v důsledku své účasti na stavbě Štěchovického mostu a přehrady (postihl ho nádor na mozku, ztratil zrak a nakonec oslepl).), který v naší republice vznikl na kořenech skautingu, (Zakladatelem skautingu, propagujícího návrat do přírody a k přírodě, byl Ernest Thomson Seton, nar. v r. 1860 v Anglii. Popudem k tomu pro něj bylo seznámení s generálem Baden-Powellem v r. 1906 (scout=všezvěd). Prvním organizátorem skautingu u nás byl prof. Antonín B. Svojsík, nar. 5. 9. 1876 v Praze, zemřel 17. 9. 1938 tamtéž.), módní vlny, jež k nám pronikla po první světové válce.
Co vlastně bylo základem trampingu?
Jednalo se tzv. "tulačení", návrat k přírodě (do lesů, vod a strání), primitivismus, přirozený a nenucený pobyt na zdravém vzduchu, táboření. Tramping, prosazující apolitičnost, dal v pozdějších letech u nás impuls ke vzniku "Unie trampských osad", z čehož v letech naší okupace rezultovala existence "trampské partyzánské zimní brigády". Dnes můžeme konstatovat, že šlo o uznáníhodnou činnost s vrcholně vlasteneckými cíli. Tramping ve srovnání se skautingem, který se vyznačoval téměř polovojenskou disciplínou a kázní, vyznával daleko volnější přístup a zásady.
Sport byl významnou součástí života trampů (v r. 1927 se dokonce uskutečnila I. trampská olympiáda na osadě Albatros) a volejbal, (Volejbalem zde myslíme zejména šestkový volejbal, až později došly obliby i debly (mužů, žen, mixy) a posléze soutěže typu 4 (muži) + 2 (ženy).), který k nám pronikl po první světové válce v r. 1919, byl jedním ze stěžejních sportů provozovaných trampy. Bylo to hlavně díky jeho nenáročnosti (poměrně malé hřiště), které bralo v úvahu i možnost vyžití malých skupin, tzv. trampských part. Oblibu trampingu ve volejbalu dokládá i to, že některé volejbalové kluby i v letech o mnoho pozdějších stále vystupovaly pod původními trampskými názvy, jako např. Torkas (pozdější Slavoj Braník), hrající v Podolí za Mlejnkem u ledáren, či Starý ostrov (pozdější SK Slávia, resp. Dynamo Praha), hrající na Libeňském ostrově.
Mezi další oblíbené sportovní aktivity trampů patřily např. lehká atletika (Bena - maratón, chůze), kanoistika (Silný, Karlík, Felix - Felíček a později Felix - Rus, Mottl - Škrdlant - dokonce olympijští vítězové!), plavání, veslování (Emerich Rath), lukostřelba (Dvořáček), box a těžká atletika (Heřmánek, Nekolný, Hampacher, Eda Hrabák, Vilda Jakš, bratři Lundákové, Maudr, Herda), stolní tenis, nohejbal a v neposlední řadě i fotbal (Olda Nejedlý). Ti, kdož si tykají se slavnými sportovci naší historie, dozajista ví, že uvedení borci ve své době patřili mezi přední postavy našeho sportu.
V rámci trampingu však nepřišly zkrátka ani kytara, harmonika a zpěv, čehož dokladem je jistě nepřeberné množství trampských písniček, ovlivňujících dodnes v hudbě styl country. Některých z nich dokonce využili i Voskovec a Werich v "Osvobozeném divadle". Mezi nejvýznamnější protagonisty této epochy se sluší uvést písničkáře "Pedro" Muchu, Jardu Štercla, Mottlovu (Jarda Mottl zemřel v r. 1986.) partu, Ztracenkáře a konečně Settlery, kteří působili od r. 1930 v Aréně (divadle Vlasty Buriana) a v Tylově divadle v Nuslích, v čele s Oldou Kovářem. Ty lze směle pokládat v dalších 9 letech za jedno z našich nejlepších tehdejších pěveckých těles. Jejich příkladu následovali trampové na mnoha místech, na některých osadách měli i své pěvecké sbory. Z nejznámějších písní si ještě dnes broukáme např. Řeka hučí, Rikatádo, Askalonu a další.
Jestliže mapujeme vývoj trampingu u nás je nutné vzít do úvahy, že to ve své době neměli trampové a jejich příznivci vůbec lehké. Tak např. 25. 4. 1931 vydal tehdejší zemský president Kubát výnos, jímž byl trampům vysloven zákaz vstupu do lesů (na ochranu majitelů lesů). Od dvojic trampů (muž a žena) se při kontrolách v lesích a chatách vyžadovalo předložení oddacího listu, jinak následoval trestní postih. Tím vším bylo značně omezeno a ztíženo trampování. V Praze byla na ochranu trampských zájmů založena organizace trampských obranných výborů (TOV). Její velké shromáždění mládeže, svolané do zahrady Nuselského pivovaru, rozehnala v závěru policie. Ve druhé polovině května r. 1935 byl však zmíněný výnos zrušen. Rozvoji trampingu velmi účinně napomáhaly ve své době i časopisy "Ahoj na neděli" (pozdrav Ahoj, který si tehdy trampové zvolili za oficiální, je aktuální dodnes!), "Rodokaps" a "Rozruch". Ať už k jejich tehdejšímu obsahu můžeme mít jakékoliv výhrady, byly trampy oblíbené. Ty informovaly i o konání volejbalových turnajů.
Další vývoj přiblížil tramping (stanování, táboření) ke vzniku chat a srubů, čímž vznikly první chatové osady, které pokračovaly v tom, co vyznával předchozí trend. Je třeba mít na zřeteli, že první z tehdejších trampských "obydlí" byla pouze sbita z trámů a prken, či z odpadového dřeva, zakoupeného na pilách. Nelze je proto srovnávat s dnešními chatami. Často tyto dřevěné kreace shořely, ať už nešťastnou náhodou, či byly zapáleny úmyslně nepřáteli trampů.
Mezi prvními propagátory volejbalu na nově vznikajících osadách byli osadníci ze Ztracené naděje, Vatry, Albatrosu na Velké řece a ze Zlatého údolí. Bohužel 2. světová válka negativně ovlivnila rozvoj trampingu a vznik osad v naší republice. K objasnění záměru už dříve jmenovaného Míly Špitálského, vnést mezi osadní volejbalové turnaje určitý řád ku prospěchu volejbalu, je ale třeba se vrátit k tomu, jak už první trampové členili svá teritoria, čímž byly vlastně lokalizovány i volejbalové turnaje, pořádané v jednotlivých oblastech. Nejdůležitější roli, pokud jde o táboření a později i zakládání osad, hrála říční povodí. To snad není asi nutné zvlášť zdůrazňovat.
Za základní tepnu byla považována VLTAVA (VELKÁ ŘEKA) , kde vznikla u Davle první osada Ztracená naděje (Ztracenka) a dále pak Hiawatta, osady v Prokopském údolí, na Jarovské pláni, na Zbraslavi, v Károvském údolí u Vraného nad Vltavou, v Bojovském údolí, v Hadím údolí, osady Údolí stínů, Spojené osady Zlatého údolí, ve Zvolském údolí, v Karlickém údolí, v Libřici, osada Albatros, v okolí Radotína, v Cikánském údolí, na Lhotce, osady na Hradišťku, Oleško a další osady směrem na Brdy, které platily mezi trampy za jednu z nejoblíbenějších oblastí.
Druhou v hierarchii říčních toků byla BEROUNKA (STARÁ ŘEKA) s Kazínem, osadami Údolí hvězd, Údolí děsů, osadami v okolí Dobřichovic, Řevnic, Dolních Mokropes (osady Lavičky, Tornádo, Montana, Jedličkov), Nižbora, Žloukovic (osada Červánek) a známé Kolečko na Křivoklátě.
Třetím významným říčním tokem byla SÁZAVA (ZLATÁ ŘEKA) , dělící se na tři části: 1. část (dolní) až do Kamenného přívozu, 2. část (střední) odtud až do Čerčan a 3. část od Čerčan až k moravským pramenům. V jejím povodí, hned na soutoku s Vltavou, byla osada Dvě řeky, dále Křikava, Údolí zlatého potoka, Ajax, Spojené osady údolí slunce, Měsíční údolí, osady v okolí Pikovic (nad Jarovem osada Gigant), osada Staří kamarádi (Luka pod Medníkem), Arizona (U dubu), osady v Údolí obrů, Hurikán (u Senohrab), Údolí ticha (Úsvit - Třebsín nedaleko Medníku), Sumter (jejich družstvo bylo oficiálním mistrem ČSR v r. 1934), Káňov u Krhanic, Kácov atd.
Posledním říčním tokem byla KOCÁBA (HADÍ ŘEKA) , vlévající se ve Štěchovicích do Vltavy s osadami Utah, Havran, Liberty a hlavně Askalonou, Louisianou a Dachwoodem.
Uvedené rozložení oblastí s osadami na zmíněných říčních tocích chtěl Míla Špitálský upravit s ohledem na to, že v jeho době velmi výrazně vzrostla aktivita také v povodí LABE a JIZERY. Chtěl vedle tehdejších mistrovských soutěží vytvořit během prázdnin soutěž osad, účast na jimi pořádaných turnajích a umístění družstev na nich bodovat a tím vyhlašovat jakéhosi osadního mistra republiky. Tato jeho představa měla přilákat k volejbalu další hráče a hráčky, především střední, ale i starší generace. Míla Špitálský si představoval rozvrstvení jednotlivých osad a turnajů do těchto sfér:
1 (Povltaví) včetně Berounky a Kocáby),
2 (Polabí) s osadami Grado, Tři duby, Hučící řeka, Měsíční řeka, osady kolem Čelákovic),
3 (Posázaví),
4 (Pojizeří) s osadami Severka, Zátočina, Tři stromky, Kozlík, Arado, Komáří vrch, Cimaron, 44. klub Old Skautů Jizera, osady v okolí Káraného).
Zdá se, že toto členění bylo optimální proto, že zahrnovalo i dění na dalších vodních tocích, ale jak už bylo řečeno - jeho úmrtím se projekt nerealizoval a pak už nikdo na jeho záměry v tomto směru nenavázal.
Je třeba dodat, že ve zmíněných padesátých letech každou neděli a v šedesátých letech pak každou sobotu a neděli byla od jara do podzimu pražská železniční nádraží v Braníku, (O nádraží v Braníku se v tu dobu dokonce objevila zpráva v americkém tisku, že jím během jedné soboty a neděle prošlo až 30 000 lidí, takže to byla tehdy jedna z nejvýnosnějších železničních stanic na světě. Je zajímavé uvést, že odtud vyjížděl tzv. "posázavský pacifik", který kromě cesty "Londonovsky" malebnou krajinou přejížděl v Žampachu u Pikovic přes rokli "Starý kocour" po kamenném viaduktu, nejvyšším ve střední Evropě (maximální výška 41,73 m, délka 109,33 m, sedm oblouků o rozpětí 12 m, postaven v letech 1898-99).), na Smíchově, Masarykovo, Hlavní, Těšnov (dnes už neexistující), Libeň, Vysočany, resp. autobusové nádraží na Florenci, svědky putování volejbalistů(-tek) na vpředu vzpomenuté turnaje. Každému stačilo zakoupit si levnou rekreační (zpáteční) jízdenku a účast na oblíbeném turnaji byla zajištěna. Tehdy to vytvářelo zvláštní a velmi příjemnou pozitivní atmosféru, kterou v tomto pojetí už dnes téměř neznáme.
V polovině šedesátých let do volejbalu na osadách poněkud rušivě zasáhl příliv tehdejších extraligových hráčů, což otrávilo běžnou hráčskou populaci, startující tam v předchozích letech. Po snahách zreformovat uvedený jev a dát mu nějaký řád, což se ale nepodařilo, došlo koncem šedesátých let k určitému útlumu klání na volejbalových osadách, který se nepodařilo zcela odstranit dodnes. V současném období nabývají na popularitě zvláště turnaje 4 (muži) + 2 (ženy), které svým způsobem povznášejí i společenský ráz života na osadách tím, že v družstvech spolu hrají muži i ženy.
Popsaný přehled osadních turnajů, pořádaných v uvedených oblastech v okolí Prahy, však neznamenal, že se nekonaly a nekonají ještě další podobné turnaje, byť v oblastech poněkud odlehlejších. Musíme pamatovat, že únik hráčů a hráček na osady především o víkendech měl smysl hlavně pro městskou populaci, především z Prahy, která neměla možnost být blíže přírodě, jako tomu bylo u těch, kdož žili na venkově.
Z turnajů, pořádaných na osadách trochu dále od Prahy, se sluší uvést alespoň nejvýznamnější z nich: v povodí Kačáku, vlévajícího se do Berounky (Dědkův mlýn, Rujana, Rovinka, Údolí oddechu), na Kladensku (Kročehlavy, Rozdělov, Libušín, Zvoleněves, na Bucku), kolem Stránčic (Údolí raků, osada Zapomenutých), Mnichovic a především v okolí Benešova (Sdružené trampské osady benešovské - STOB, osady Chlum, Jižní kříž), odkud pocházel významný svazový činovník "Budyů" Štolc ), na okrese Praha - východ (Klánovice, Mukařov, osada Old Wanderers u Úval), Mělnicku (Obříství, Kralupy n/Vltavou, Hořín), Kolínsku (Týnec n/Labem, Záboří), Nymbursku (na Ostrově přímo v Nymburce, na Jiváku u Loučeně), Mladoboleslavsku (Benátky n/Jizerou, Brodce n/Jizerou, Mnichovo Hradiště), Příbramsku (Mníšek pod Brdy), na okrese Praha - západ (osada Cimaron u Kytína, Delaware u Jíloviště), v povodí Chrudimky (Práčov, osada Krhánka), atd.
Co říci závěrem - jaký je vlastně smysl toho, co bylo řečeno?
1) znovu si oživit určité části historie našeho volejbalu, aby fakta o vzniku a životě osad, hlavně těch, kde se hrál volejbal, neupadla v úplné zapomenutí, neboť v žádné literatuře není toto téma podrobněji zpracováno,
2) i když vznikají nové (velké) turnaje, získávající si postupně renomé, nebylo by dobré ztrácet ze zřetele přínos stále existujících turnajů na osadách, když zohledníme jen to, že mají nepřehlédnutelný vliv na utužování zdraví zejména populace středního a staršího věku.
Je známo, že komise společenského významu volejbalu ČVS (dále jen KSVV ČVS) mj. vydává každoročně počátkem roku celorepublikový " Volejbalový turnajový kalendář ". Nahlédneme-li do něj, zjistíme, že - pokud jde o poslední 3 léta, tj. roky 1997, 1998 a 1999 - obsahuje minimální počet osadních turnajů, byť víme, že se jich každoročně pořádá ještě slušný počet.
Tak např. kalendář na r. 1997 obsahoval jen 8 osadních turnajů (z toho byly 3 na Louisianě!), kalendář na r. 1998 již jen 3 (z toho 2 na osadě Lavičky), přičemž dodatečně v průběhu roku jsme dostali ještě oznámení o konání turnaje na osadě Hučící řeka, a konečně kalendář na letošní rok 1999 rovněž jen 3 (dodatečně jsme dostali oznámení o konání Memoriálu S. Jeřába na osadě Údolí ticha - Třebsín).
Co z toho vyplývá?
Dle našeho názoru buď pohodlnost nahlásit v určeném termínu našemu pracovníkovi, pověřenému sestavením, zpracováním a vydáním kalendáře (Prof. ing. Jiří Pavelka, člen KSVV ČVS, bytem Počernická 58, 108 00 Praha 10.) příslušná data o pořádaném turnaji, anebo neznalost, že se takový volejbalový turnajový kalendář vydává (Průběžně je volejbalový turnajový kalendář aktualizován v měsíčníku "ZPRAVODAJ ČVS", který je oficiálním úředním věstníkem ČVS.). Tyto faktory limitují počet oficiálně zveřejněných osadních turnajů. A přitom zmíněný kalendář, obsahující každý rok cca 200 turnajů, je velmi žádaný, ať už jednotlivými zájemci, tak volejbalovými oddíly (kluby), veřejností i sdělovacími prostředky (letos o něj po informaci na Internetu byl zájem i mezi volejbalovými federacemi v zahraničí!).
Víme o tom, že někteří pořadatelé turnajů na osadách ani nemají zájem o to, aby se o jejich turnaji více vědělo, jelikož již mají dohodnut určitý počet každoročně u nich startujících družstev (jakousi stálou klientelu), který nechtějí více rozšiřovat, protože větší počet účastníků by jim přinesl starosti navíc, zatímco ustálený počet družstev hravě zvládnou. Domníváme se ale, že takovýto přístup je ke škodě věci, jelikož je řada těch, kdož by měli zájem a chuť se turnajů na osadách zúčastnit, ale prostě neví, kam jet, kdy a kde se který turnaj koná. Nechtějí-li ale někde zásadně rozšiřovat počet startujících na svém turnaji, stačí turnaj do kalendáře nahlásit a v poznámce uvést, že turnaj je pořádán jen pro zvané a je tudíž pro další zájemce uzavřen.
Tyto názory mohou vyvolat polemiku. Ale i to by bylo dobré! Rádi zveřejníme případné vaše názory a náměty (připomínky), jež nám k této problematice budou doručeny. Rovněž moc uvítáme, jestliže nás - hlavně vy, pamětníci - upozorníte na některé mylně uvedené nebo nepřesné údaje a skutečnosti (i když jsme příspěvek nechali lektorovat 29 věci znalými osobami, z nichž 12 zareagovalo).
Rádi všem dáme ve "ZPRAVODAJI ČVS" prostor!
Vladimír Vyoral, předseda komise společenského významu volejbalu ČVS
pramen - (web
http://www.volejbal.cz/)
Počátky trampingu spadají do prvních let dvacátého století. Lidé se začali vracet do přírody, chtěli se přiblížit ke způsobu života Indiánů. Mladí chlapci chtěli prožít v přírodě to, co četli ve svých oblíbených knihách. Hledali romantiku a dobrodružství, a proto vyhledávali tajemná údolí a řeky na jih od Prahy. Z Berounky se tak stala Stará řeka, z Vltavy Velká řeka, Sázava se proměnila na Zlatou řeku a Kocába na Hadí řeku. Velký kaňon byste mohli najít ve Svatojánských proudech, u Měchenic se objevilo Údolí stínů. V těchto místech začala vznikat tábořiště, která se později změnila v trampské osady.
Na území Štěchovic trampským životem žily (a dodnes žijí) především dvě oblasti: na levém břehu Vltavy mezi místy, kde jsou dnes hráze Štěchovické a Slapské přehrady, a v údolí Kocáby.
Zhruba uprostřed zmíněného úseku Velké řeky – Vltavy, naproti vrchu Kletecko, se nachází místo, které je považováno za kolébku trampingu. Někdy v letech 1912 – 1914 tábořili zde "Krysa", Frank Němec a Chanda, dříve než odešli do války za císaře pána. Později je následovali Johny Drábek, "Amca", Rudla Moučka, bratři Paskové a "Kramle". Vznikl TÁBOR ŘVAVÝCH. Počátkem léta 1918 přibyli další a založili osadu ZTRACENÁ NADĚJE. Prvním šerifem byl Chanda, který na znamení své funkce nosil na klopě víčko od konzervy.
Při napouštění štěchovické přehradní nádrže se osada musela přestěhovat nad budoucí hladinu jezera.
Další osady rostly jako houby po dešti. Rodil se nový životní styl a byla to výhradně česká specialita.
Zpočátku se jezdilo "jen tak", přespávalo se v přístřešcích z klacků a chvojí, budovaných právě jen na jednu noc. Celtou se mohl pochlubit jen málokdo. Postupem času se začaly stavět přístřešky s charakterem trvalejších příbytků – chat. Na stavbu se používal materiál, co kdo sehnal. Třeba bedničky od syrečků. Byly i přístřešky z beden, ve kterých byly dováženy automobily z Ameriky.
Mnohem později se stavěly sruby "na kanadský způsob" – z neloupaných klád, jen ta tloušťka klád byla o poznání slabší. Do dnešních časů se jich ještě několik dochovalo například v osadě SVATOJÁNSKÉ PROUDY. Ta vznikla v roce 1980 spojením několika malých osad – jmenujme alespoň osady a chaty Vatra, Midas, Klondyke, Sigal, Yukatan, U dvou šutrů a další a další.
Posledně jmenovaná osada U dvou šutrů byla v tomto teritoriu dominantní, jak počtem osadníků, tak i svojí aktivitou. Její název vznikl zcela prozaicky. V místech, kde se nacházela, byla v řece dvě skaliska – dva šutry. Dnes už je nespatříme, zmizely se stavbou přehrad. První byla zatopena vzedmutou hladinou Štěchovické přehrady, druhá zmizela pod navážkou - „kypou“ při stavbě přehrady Slapské. Na jejím místě je dnes osadní tábořiště osady Svatojánské proudy – několik set metrů pod hrází Slapské přehrady na levém břehu.
Osada navázala na tradice a historii osady U dvou šutrů, a tak v roce 2002 dovršila 80 let života.
Další osadou na štěchovickém břehu Vltavy je SKOT – Spojené Kluby Osad Třebenických. Osada vznikla v roce 1937 sloučením několika malých osad, které žily na svahu pod Třebenicemi. Hned v roce příštím však protektorátní úřady její další činnost zakázaly a osada už pak nebyla obnovena ani po válce.
V roce 1975 byla osada pod týmž jménem a stejnou vlajkou znovuzaložena. Hlavní náplní činnosti je sport, především nohejbal; hlavním stanem je hospoda U Taterů.
Druhým tábornickým a osadnickým centrem se stalo údolí Kocáby – Hadí řeky. Dodnes zde žijí osady (v pořadí proti proudu) Kansas, Maják, Louisiana a Havran. Další osady výš proti proudu na Hadí řece jsou už mimo území Štěchovic, proto se zde o nich nezmiňujeme.
Osada KANSAS – ÚDOLÍ CHLADU, jedna z nejstarších osad, byla založena v roce 1926. Charakterisitka umístění osady je vyjádřena osadní písní "Je to nad Kocábou v kopci zeleným, nad tou Hadí řekou, nad tím údolím..."
Ve třicátých letech dvacátého století postavila parta chlapců v místech dnešní osady MAJÁK na ostrohu Hadí řeky první chaty pod názvy Liberty a S. O. Maják. (S.O. = Sportovní Osada.)
Ke svému sportovnímu vyžití si zbudovali hřiště na louce, kterou jim dal k užívání štěchovický usedlík a kamarád Pepa Víšek. Zde se pořádaly turnaje ve volejbalu a nohejbalu a sportovní soutěž pro děti "UCU" (ukaž, co umíš).
Generačním vývojem postupně název Liberty zanikl. Dění osady Maják vedl dále sportovec – propagátor nohejbalu a šerif osady Sláva Pták.
Osadní klub LOUISIANA byl založen v roce 1930. První chatu postavili Franta Petrus s Čendou Šlehofrem. V současné době osadu tvoří 100 chat.
Prvním šerifem byl Vašek Bräuer; současným šerifem je Venca Kochman.
Zajímavý až exotický je vznik jména osady. Roku 1929 se hrála v pražském Varieté černošská revue Louisiana. Franta Petrus pozval tři svižné čokoládové tanečnice na osadu – a název byl na světě.
Zpočátku byla osada takzvaně pistolnická, ale později se zde ujal rekreační sport, a to hlavně volejbal. Osada vyhrála první mistrovství Hadí řeky.
Aby bylo kde turnaje pořádat, vybudovala osada po povodni 1981 na bývalém smetišti svépomocně sportovní areál s klubovnou.
Roku 1992 byla osada svépomocně elektrifikována.
V roce 1927 se členové osady Utah rozhodli, že osadu (už podruhé) přestěhují. (A to do míst, kde je Utah dodnes – na pravý břeh Vltavy na Brunšov.) Někteří z nich se ale od Hadí řeky nemohli odtrhnout a rozhodli se od Utahu oddělit a zůstat na starém místě. Byli to Cikán (Franta Pružina), Jirka Chrást, Kiňár, Keťas, Desátník, Zelenka a další. Roku 1928 zde založili osadu HAVRAN, pojmenovanou po dávno zrušené a opuštěné zlatokopecké štole poblíž osady.
V současné době má osada Havran 30 chat.
Osady se staly kolébkou řady sportů; mnohý známý sportovec byl členem některé z osad.
Tak mezi známé sportovce - Ztracenkáře patřili Brejla - atletika, Louskáček - krasobruslení, Procházka a Martínek - cyklistika, a především "Zlatý hoch" Ženíšek - fotbalový internacionál. O.K. Lousiana dala světu boxery Edu Hrabáka a Pepíka Macáka a volejbalisty Antonína a Martina Lebly.
Osadní akce pro děti, společenská setkání a účast na sportovních turnajích se staly tradicí.
Posledního potlachu na Ztracence se zúčastnilo na 500 kamarádů od nás i ze zahraničí.
Jedním ze stěžejních turnajů pořádáných na Majáku je nohejbalový Memoriál Slávy Ptáka za pravidelné účasti i extraligových hráčů.
Ze sportovních akcí, které pravidelně pořádá O. K. Lousiana, je nejúspěšnější tradiční volejbalový turnaj o pečenou husu. V jeho rámci osada pořádá soutěžní dětský den.
Osada Havran ve své době zaznamenala skvělé úspěchy zvláště ve fotbalu. Nyní pořádá každý rok nohejbalový turnaj pod názvem Memoriál Jardy Svobody a další sportovní akce.
Další pravidelnou akcí, kterou se utvrzují a rozšiřují vztahy mezi osadami v údolí Kocáby a Vltavy, je Trampská Vltavsko-Kocábská liga v nohejbalu a volejbalu, organizovaná společně.
Neodmyslitelnou součástí trampingu je trampská píseň. Mnoho trampských písničkářů i interpretů se uplatnilo i mimo táborové ohně, mimo žánr trampské písně.
Na Ztracence vznikaly s prvními kytarami "Kanice"-Nossbergera, Jarky Mottla a "Ševce"-Kuthana jedny z prvních trampských písniček za účasti "Krysy", Gradwohla a Čendy Kopáčka, dramaturga mnohých osadních pořadů. Jeden z dvojice bratří Víchů (velmi populární pod názvem Káča-Sisters), Mirek, se prozpíval až do Zlaté kapličky – byl sólistou Národního divadla. Další Ztracenkář Jarda Štercl se stal jedním z nejpopulárnějších bavičů národa, a to nejen trampského. Jarka Mottl, jeden z prvních trampských písničkářů, napsal hudbu k desítkám filmů a stovkám operet. Současný šerif Ztracenky Franta Hacker založil v šedesátých letech Kamarády táborových ohňů. Ti trampskou píseň prezentovali v mnoha zemích, několikrát dokonce na nejprestižnější americké scéně v Nashville, Tennessee.
Kansas byla vždy osada nejem sportovní, ale hlavně hudební. Například původní pěvecké seskupení Kansas, později Lišáci, si zazpívalo v několika filmech s Oldřichem Novým a R. A. Dvorským. Mezi současné členy osady patří známý trampský písničkář Eda Wild.
O. K. Louisiana měl a má členy vynikající nejen ve sportu, ale i v hudbě a zpěvu. Tak například Tony Hořínek – jednu ze svých nejznámějších písní, tango Anita, vytvořil přímo v osadě a poprvé zazněla v osadním baru "U Troníčků". Tony Linhart hraje a vede skupinu Pacifik. Osada měla i svoje hudební zastoupení ve skupině Louisiana vedené Jardou Hojerem.
Sestaveno za použití podkladů. které dodali : Jirka Bartoň (Havran), Franta Hacker (ZN), Antonín "Havrda" Kavenský (OKL), Petr Komínek (Kansas), Zdeněk Piskáček (Maják), Pavel "Gumíček" Tater (SKOT), Franta Vytiska (Svatojánské proudy).
