Již na počátku minulého století si lidé stavěli "načerno" kde chtěli. Tato nevhodně umístněná chajda byla odstraněna po zásahu starosty Štěchovic pana Josefa Vávry, který byl jinak velkým příznivcem trampingu a mnoho osadníků mu vděčí za udělení povolení k postavení chaty na pozemcích obce.

V letech 1926 a 1935 byla natolik příznivá hladina Vltavy, že parník mohl proplouvat Svatojánské proudy do Třebenic a dostal se i k hotelu Záhoří. Tato možnost byla i po napuštění přehrady ve Štěchovicích po roce 1946, ale nebyla využita. Fotografie z roku 1935 - parník u přístaviště hotelu Záhoří.

Aby německá armáda mohla skrytě dopravit archivní materiály do Štěchovic a zde je ukrýt, postavila v březnu 1945, na místě přívozu v Záhoří, polní most. Tento most byl jako "pomsta za okupaci" rozebrán Revoluční gardou z Neveklova (též zvanou rabovací garda) v červnu 1945. Potom až do napuštění přehrady Slapy musel být provozován přívoz a doprava tím značně utrpěla.

Babička Taterová byla věřící katolička a odpůrkyně komunistického režimu. Obzvláště si oblíbila patrona vorařů a plavců sv. Jana Nepomuckého. Proto si v roce 1964 nechala postavit zmenšenou kopii jeho sochy před svou znárodněnou restaurací U Taterů v Třebenicích. Originál je umístněn v Nových Třebenicích pod Slapskou přehradou. V roce 1970, v období normalizace, ji komunisté ze Štěchovic nechali odstranit jako "černou stavbu". Další osud sochy není znám.

Farnost sv. Kilián byla velice chudá, aby farář Jan Fulgent Bílek přilákal i přespolní věřící - poutníky, využil sesuvu půdy po deštích v roce 1657 k zinscenování nalezení sochy Panny Marie. "Podnikatelský záměr" se pravděpodobně velice rychle podařil, neboť jeho následovník farář Jan Alexandrovič z Jílového mohl již roku 1659 slavnostně vysvětit barokní oltář v jehož středu je "nalezená" socha.

V roce 1907 vydal v Praze vydavatel B.Kočí sérii tzv.. dvojpohlednic, které měli umožnit, že bylo možné jednu část odeslat a druhou si ponechat. Bohužel se tento nápad díky byrokracii Rakouskouherské pošty neujal.  

Popis znaku Štěchovic uvádí, že "v patě modrého štítu je vycházející zlaté slunce, nad ním jsou ve dvou řádcích zlatá slova „HOR ZLATICH“ a v horních rozích štítu ven vykloněná zlatá hornická kladiva, mlátek vlevo". Bohužel kreslíř jedné staré Rakouskouherské publikace o znacích měst a obcí si popis špatně přečetl a do znaku dal pouze dvě hornická kladívka. Na mlátek (paličku) zapomněl. Tato chyba se řetězově opakuje až do dnešních dnů, kdy má být napravena společně s udělením praporu obce parlamentem ČR.

Hostinec a obchod "zbožím koloniálním, střižním a galanterním" v Masečíně je již od devatenáctého století v majetku rodiny Cihelků. Dnes je provozován pouze hostinec.  Fotografie z počátku m.s.