Ostrovský benediktinský klášter

vypnout zvuk "Esc"

Stručná historie kláštera sv. Jana Křtitele

Existence malých mnišských skupin na území raně středověkého českého státu není písemnými prameny jasně doložena, je však velmi pravděpodobná a předcházela budování prvních klášterů. Pohybujeme se sice na poli pouhých dohadů, nelze však vyloučit (ale, jak už bylo řečeno, ani potvrdit) existenci mnišských komunit v době Velkomoravské říše, v období cyrilometodějské mise a době po ní následující -- vždyť za vlády knížete Bořivoje, koneckonců, bylo území dnešních Čech vazalsky závislé na Velkomoravské říši a po smrti knížete (roku 890) se na několik let stalo přímou součástí Velkomoravské říše, neboť Svatopluk převzal přímou vládu nad (dnešními) Čechami. Je pravděpodobné, že právě v tomto období mohli mniši přicházet i na naše území.

Prvním klášterem založeným u nás byl klášter benediktinek (r. 973) při kostele sv. Jiří na pražském hradě, jehož první abatyší se stala Přemyslovna Mlada, dcera knížete Boleslava I. (známého spíše Václavovou bratrovraždou), vychovaná v klášterech benediktinek v Řezně a v Římě. Odtud také abatyše přivedla první benediktinky.

Po dvou desetiletích, v roce 993, založil druhý pražský biskup Vojtěch klášter benediktinů v Břevnově. Oba kláštery byly pod přímou ochranou (ale také dohledem) panovníka, což v tehdy ještě z velké části "pohanských" Čechách mělo velkou roli. Po celý středověk a velkou část novověku hrály oba kláštery významnou roli.

V pořadí třetím klášterem na území dnešních Čech byl klášter sv. Jana Křtitele na Ostrově u Davle (zvaný Ostrovský klášter či krátce Ostrov) založený za knížete Boleslava II. a po jeho smrti (7. února 999) dokončený za Boleslava III.

Na rozdíl od předchozích jmenovaných komunit přišli mniši na Ostrov ze zcela jiného prostředí: z bavorského Niederaltaichu, pod vedením opata Lamberta.

Klášter se stal centrem, ze kterého začala kolonizace okolních krajů. Součástí klášterního majetku se stala Sekanka, osada na vysokém ostrohu nad soutokem Vltavy a Sázavy. Zde bylo hospodářské středisko kláštera, zde pracovali řemeslníci.

Klášter získal v průběhu let značný majetek. Již od počátku 11. století byla součástí klášterního majetku poustevna na Berounce, známá později jako Jeskyně sv. Ivana (o ní bude rozáhlejší řeč později). Po násilné smrti krále Přemysla Otakara II. na Moravském poli (1278) a nástupu Oty Braniborského bylo ostrovské panství zpustošeno. Drancování kláštera braniborskými vojsky prý trvalo nepřetržitě šest týdnů, armáda vyloupila dalších 24 vsí v majetku kláštera.

V důsledku úpadku se dokonce uvažovalo o předání kláštera cisterciákům, ale ti dali přednost Zbraslavi u soutoku Vltavy a Mže, dnešní Berounky (dnešní soutok obou řek je uměle přesunut o několik kilometrů k severu, tehdy se řeky spojovaly mnohem blíže ke Zbraslavi).

Pravděpodobně po zničení řemeslnické osady Sekanka vznikla osada a později městečko Davle. Na počátku 14. století již majetek kláštera tvořil zaokrouhlený celek, tj. nebyl příliš rozparcelován po různých částech království. Existovaly samozřejmě statky i mimo sjednocenou doménu, například při cestě z Davle do mateřského Niederaltaichu to bylo několik vsí u Domažlic.

Další úpadek zaznamenal klášter po vymření Přemyslovců (Olomoucká vražda Václava III. v r. 1306) za vlády Jindřícha Korutanského (1307 - 1310). Další drancování proběhlo v roce 1381, roku 1403 zničil majetek kláštera požár, který se rozšířil z místní kovárny.

Prakticky konec kláštera nastal kolem 10. srpna 1410. Pražští husité klášter přepadli, vydrancovali a pobořili. Mniši se rozprchli, někteří byli dokonce upáleni. Obdobně dopadl i sesterský klášter v Teslínech .

Z této poslední rány se klášter již nikdy nevzpamatoval. Zůstalo jenom pár mnichů, kteří nedokázali obnovit ani část bývalých staveb, a tak se klášter pomalu měnil v ruiny. Občasné povodně na Vltavě dodělaly to, co nezvládli husité. Na počátku 16. století se sice pokusili mniši o návrat na Ostrov, ale už se neměli kam vracet, a tak od svého záměru upustili a už se nikdy nevrátili. V průběhu 16. stol. a po třicetileté válce (1618 - 1638) pak ztratili i majetek na Ostrově a jeho okolí. V době baroka došlo k jakési renesanci mnišské komunity, ale to již nemá s Ostrovem nic společného a bude o tom pojednáno později.

V době úpadku a posléze i zániku ostrovského kláštera přesídlili mniši do Svatého Jana pod Skalou , kde měli pozemkové majetky a proboštství, které tyto majetky spravovalo. Zde nad jeskyní, v níž podle pověstí kdysi žil poustevník svatý Ivan (=Jan) založili nový klášter, který se tak stal pokračovatelem tradic Ostrova.

Na ostrově zůstalo mnoho stop velké historické ceny. V roce 1899 byly nákladem Akademie věd a Českého zemského muzea prováděny vykopávky. V sutích bylo odkryto devět hrobek bývalých opatů s náhrobními deskami, na nichž byly vytesány postavy opatů, jejich jména, léta narození a úmrtí. Většina náhrobních kamenů zůstala v celku., některé byly ohněm roztrhány. Mimo to byla odkryta podlaha s hliněnými dlaždicemi s figurální výzdobou. Náhrobní kameny, dlaždice a lebky opatů byly převezeny do Národního muzea. V roce 1907 bylo ve vykopávkách pokračováno, přičemž vedle pohřebiště mnichů byla nalezena hrobka opata Jana Podnavce, zemřelého r. 1328, "jehož kostra byla v celosti zachována a v lebce všechny zuby zdravé". Všechny tyto cenné nálezy, mezi nimi také různé kamenné okrasy a veliká hliněná báň, byly stejně jako dřívější uloženy v Národním muzeu.

Pro věřící lid byl pod strání na levém břehu mnichy kláštera postaven v roce 1160 kostel sv. Kiliána. Tento, s různými úpravami, se zachoval dodnes.

GPS: Ostrov - Loc:49°52'48.66"N, 14°23'26.87"E, kostel sv. Kiliána - Loc:49°52'44.47"N, 14°23'20.86"E

Osada Sekanka - Hradištko

Osada Sekanka (dnes Hradištko) tvořila po založení kláštera jeho ekonomické centrum. V Sekance pracovali řemeslníci.

Osada se nachází ve výšce asi 50 - 60 metrů nad původní hladinou Vltavy (ta je dnes poněkud zvednuta přehradou ve Vraném nad Vltavou) na ostrohu soutoku Vltavy a Sázavy. Odkryté základy opevnění osady svědčí i o jejím strategickém umístnění. Měla chránit klášter proti přepadení z tohoto návrší.

Archeologické výzkumy osady prokázaly, že Sekanka existovala zhruba do roku 1278, zdá se tedy jisté, že zanikla v důsledku braniborského drancování.

Usedlosti byly zahloubeny zhruba do hloubky 1.5 - 2 metry pod okolní terén, jednalo se tedy o tak zvané polozemnice či zemnice. Stěny tvořily silné fošny, omazané jílem smíšeným se slámou.

Řemeslníci se zabývali zejména kovářskými pracemi, tavením a zpracováním železa, ale i výrobou bronzových předmětů, hrnčířstvím, kožedělnictvím a výrobou předmětů domácí spotřeby i ozdobných předmětů (přezky, kladívka, nůžky, hřebeny, hrací kostky ..). Zachování četných předmětů svědčí pro náhle přepadení osady.

Pozůstatky Ostrovského kláštera

Díky mnohaletým a opakovaným archeologickým výzkumům se dochovalo poměrně velké množství architektonických fragmentů kláštera. Velká většina fragmentů je uložena v lapidáriu Národního muzea na Výstavišti v Praze a malá část v Regionálním muzeu v Jílovém. Bohužel sbírka v lapidáriu není volně přístupná. Poslední možnost jak si prohlédnout část sbírek, byla výstava "1000 let kláštera na Ostrově", kterou NM uspořádalo u příležitosti oslav milénia kláštera v roce 1999. Bylo vystaveno 48 architektonických románských fragmentů, deset náhrobků opatů a dobrodinců kláštera. Další součástí výstavy byly vzorky dlaždic, střešních tašek, tvarovaných cihel .... a také faksimile iluminovaného Ostrovského žaltáře. Z této výstavy pocházejí zveřejněné fotografie.

Pokud by Vás více zajímala historie pozůstatků Ostrovského kláštera, tak můžeme doporučit publikaci vydanou v roce 2003 Národním muzeem pod názvem 1000 let kláštera na Ostrově (999-1999) - sborník příspěvků k jeho hmotné kultuře v raném vrcholu středověku. Dle našich informací je publikace v NM stále ještě k dispozici.

Ostrovský žaltář

Doporučená literatura

   BENEDIKTINSKÝ ŘÁD V ZEMÍCH KORUNY ČESKÉ