Kostel sv. Kilián

Sv. Kilián - Ostrovský klášter

Sv. Kilián a Ostrovský klášter jsou místy, která v naší spojené farnosti sahají nejhlouběji do historie. Dnes již zaniklý klášter je nerozlučně spjat s rozvojem křesťanství a hospodářství této části Čech. Jeho umístění jistě vyhovovalo potřebám mnichů benediktinů, ale pravděpodobně i strategickým zájmům Boleslava II. Ještě nedlouho před založením zde bylo hypotetické hraniční pásmo rodů Slavníkovců a Přemyslovců a klášter jistě napomohl kolonizaci tehdy pustých hvozdů, bránících spojení osídlených středních a jižních Čech. Navíc, již tehdy mohla být Vltava výhodnou cestou pro dopravu dřeva. Jedním z podnětů mohlo být i dočasné přerušení činnosti prvního mužského kláštera v Břevnově po vyvraždění Slavníkovců v roce 995.

.O Ostrovském klášteru je dnes k dispozici rozsáhlá literatura, včetně článků v našich “Proudech” (viz č. 8, 14 ). Některé údaje se podle různých pramenů vzájemně neshodují, protože základní písemné doklady často chybí a nahrazují je pověsti a archeologicky nebo historicky nedoložené skutečnosti, čerpané z různých pamětních knih. Např. založení kláštera bylo vkládáno před rok 999 - na Ostrově údajně již dříve pobývalo pět bratří benediktinů (Benedikt, Matouš, Isák, Jan a Kristýn), kteří se se sv. Vojtěchem navrátili z Říma z kláštera sv. Alexia. V místech hospodářského střediska kláštera na Sekance mělo být ranně přemyslovské hradiště. Z místa bývalé plavecké hospody Mandát měl Žižka vydat svým stoupencům pověření, tzv. mandát, k poboření vzpurného kláštera. Takové události sice z historie nevylučujeme, jen naše znalosti o nich mohou být nepřesné, neúplné nebo ústním předáváním či přepisováním ovlivněné.

Přehled historických údajů

999 - 1000	Boleslav II. Pobožný dal podnět k založení Ostrovského kláštera a povolal opata Lantberta s mnichy benediktiny z kláštera v Dolním Altaichu.
	Boleslav III. v roce 1000 vydal zakládající listinu kláštera. Klášteru byly m j. věnovány blízké vesnice Sázava a Měchenice
11. až 13. stol.	klášterní panství rostlo dary různých panovníků. Bula papeže Klimenta V. roku 1310 uvádí (mimo sídla vzdálenější) příslušnost 31 blízkých vesnic a je dokladem již tehdejší existence na př. Davle, Sázavy, Petrova, Pikovic, Hradištka, Měchenic, Hvozdnice, Bojanovic, Bratřínova, Masečína, Štěchovic, Třebenic, atd. Jedná se o jednotlivá sídla, nikoliv o vesnice v dnešním smyslu. Rozšiřování državy k severu podél Vltavy bránil majetek břevnovského kláštera, k severozápadu pak později vliv cisterciáckého kláštera ve Zbraslavi, na severovýchodě v okolí Jílového, majetek královský.
1137	velký požár kláštera a zánik prvotního kostela
1225	kolem tohoto roku získala bazilika Ostrovského kláštera konečnou podobu (nebyla pravděpodobně přestavbou ve druhé pol. 14. stol. dotčena)
1278	rozsáhlé zpustošení kláštera Branibory, zánik hospodářského střediska kláštera na Sekance. Následný prodej části klášterního majetku. Špatný hospodářský stav trval až do vlády Karla IV.; ten jej r. 1355 podstatně vylepšil
1308	vojenský vpád tlup Jindřicha Korutanského a další vyplenění kláštera
1350	kostel sv. Kiliána je zmiňován jako kostel farní
1403	poškození kláštera ohněm
1420	klášter byl dobyt a vypálen Husity a téměř všichni řeholnící byli povražděni (údajně 30 mnichů a kněží). Opat František unikl s několika bratry do ciziny. Císař Zikmund rozdal většinu vesnic v okolí svým stoupencům a klášter tak přišel i o hospodářskou základnu potřebnou k obnovení staveb. Bazilika byla po utišení husitských bouří a návratu některých řeholníků jen částečně vyspravena, ale pokusy o obnovu kláštera ztroskotaly.
1457	Král Ladislav dal opatům právo vyvazovat zastavené statky, ale peníze k tomu chyběly
1517	opat Jan definitivně za sídlo zvolil klášter sv. Jana pod Skalou
1529	obrovská povodeň stavby Ostrovského kláštera nenávratně zruinovala

Zpracoval Jaroslav Schröffel

GPS: Loc:49°52'44.47"N, 14°23'20.86"E

Kostel najdete zde

sv. Kilián

iroskotský misionář ve Francích; první biskup ve Würzburku, kol. 690 zavražděn spolu s druhy Totnanem a Kolonatem (Kolomanem); svátek 8. 7.;

Iroskotská církev

starokřesťanská církev Irska (které se tehdy nazývalo též Scotia) vznikla kolem roku 400 prostřednictvím misie z Británie a Galie, ale vpád Jutů, Sasů a Anglů ji izoloval od křesťanské pevniny. Na rozdíl od řím. biskupské církve byla převážně církví mnišskou, kde opati velkých klášterů vedli diecéze a opati četných malých klášterů působili jako faráři. Mniši se vyznačovali asketickým životem (odtud přízvisko „ostrov svatých“), což od Kolumbana st. vedlo též k horlivé misijní činnosti. Ta sahala od Islandu na severozápad k pevninské Evropě a byla významná zakládáním četných klášterů, které se staly zároveň kulturními centry. K misionářům i. c. patřil vedle Kolumbana st. též jeho žák Gallus (Havel). Od 7. st. začala speciální formy i. c. překrývat benediktiny formovaná římská církev, nejprve v Anglii, pak i na kontinentě – nejprve působily vedle sebe, pak i v konfrontaci, až se definitivně prosadila romanizace.

Würzburg

- hl. m. bavorského kraje Dolní Franky, statutární město v údolní kotlině stř. Mohanu (Main), 130000 obyv. Ve 2. sv. válce silně poškozeno, po válce obnoveno. Chrám sv. Kiliána (11.–13. st.), kostel Neumünster (11., 13. st., 1711 až 19 barokizován) s křížovou chodbou. Býv. biskupská rezidence (1720 až 44) se zahradou, stará radnice (13. až 17. st.), stará univerzita (1582–92), starý most přes Mohan (1473–1543). Na levém břehu řeky na výšině býv. Pevnost Marienberg (starší biskupská rezidence, dnes muzeum oblasti Mainfranken) s Mariánskou kaplí (asi 8. st.). Kat. biskupství, kult. středisko oblasti Mainfranken s univerzitou, odb. VŠ W.- Schweinfurt, VŠ hudební, knih., archiv, muzea. Význ. křižovatka železnic, dálnic a silnic na průplavu Rhein–Main–Donau-Kanal. Středisko vinařství a obchodu vínem a obilím. Prům. stroj., kovozprac. a potr. – Nejstarším osídlením je výšinné hradiště lidu popelnicových polí a poté doby halštatské. V 7.–8. st. byl W. občasným sídlem franckých vévodů. R. 689 zde nalezl mučednickou smrt iroskotský mnich sv. Kilián. 741/742 zal. biskupství, kolem 800 falc franckých králů

<<< zpět <<<