Kostel sv. Jana Nepomuckého


Projekt štěchovického kostela zasvěceného patronu Svatojánských proudů, loďařů, vorařů, šífařů, mlynářů a zpovědníků, sv. Janu Nepomuckému, byl svěřen muži nad jiné povolanému, navrhovateli dostavby Svatovítské katedrály, architektu Kamilu Hilbertovi. Architektonické řešení štěchovického kostela je dokonalé a  ojedinělé. V mnoha publikacích je označován jako vzor slohu nové secese. Dnes obdivujeme a rádi v kostele vidíme ve své době kontroverzně přijímanou „nesourodou všehochuť“, která v sobě snoubí jak eleganci secesní, tak antickou s byzantskými motivy a spolu se slohem románským a renesančnim tvoří souzvuk projevů různých dob, k oslavě harmonie mnohosti v jednoduchosti, k oslavě Boha.


Chrám postavený z rozpočtu vskutku skromného
(210 000 K včetně fary) citlivě zapadá do okolní povltavské krajiny. Budova kostela je vprostřed návrší a odstupňování střechy je podobno odstupňování kopců za ním lemujících obzor. Dodržená chrámová orientace směřuje hlavní průčelí k jádru obce Štěchovice.
Zdivo kostela je z plných cihel, oboustranně omítnuté. Je založeno na betonových pasech.Sloupy jsou z monolitického železobetonu, stejně jako vodorovné konstrukce, včetně kleneb.

Dřevěný krov nese střechu z bobrovek na hustém laťování. V secesi oblíbená asymetrie (patrná také ve vnitřní výzdobě chrámu) je uplatněna v umístění věže, secesním prvkem je rovněž jednoduchý princip postupného ubývání hmoty směrem nahoru, realizovaný při konstrukci věže. Jednoduchost až strohost hrubé stavby chrámu je ve fasádě kontrastně doplněna značným množstvím pískovcových zdobných prvků, od běžné kamenické práce – říms a bosovaných kvádrů, přes ostění oken se sloupky, portály, lemování a členění štítů až po plastiky. Podezdívka je obložena lomovým kamenem, užitým i pro vydláždění pásu podél obvodu kostela. Stavbu provedli bratři Kavalírové z Prahy, kamenické práce Josef Chudoba.

Průčelí nad hlavním vchodem (západním, nyní málo používaným) je bohaté na plastickou výzdobu. Nad vstupním portálem je pískovcový reliéf poprsí sv. Jana Nepomuckého od Čeňka Vosmíka. Ve štítě hlavní lodi dominuje hluboký reliéf Piety s dvěma klečícími anděly od Vojty Suchardy, který je rovněž autorem dalších zdobných prvků fasády kostela: pelikána, pelikána krmícího mláďata (svou krví – kristovský motiv), iniciál architekta „KH“ s letopočtem 1912.
Za povšimnutí stojí dvacet konzol podstřešní římsy, tzv. klenáčků se zoomorfními a jinými bizarními motivy pod římsou severní stěny.


V jihozápadním nároží je umístěna hranolová věž zdobená nárožními chrliči. Zábradlí čtyř věžních oken zdobí symboly evangelistů (lidská tvář, orel, hlava býka a hlava lva). Figurální řezby autora zdobných prvků venkovní fasády V. Suchardy dotváří také výzdobu interiéru kostela.

Kostelní dispozice je jednoduchá. Hlavním prostorem je bazilikální trojlodí s připojeným obdélným kněžištěm, ukončeným třemi apsidami. Řešení kombinuje ve středověku častý jižní vstup se západním vícenásobným vstupem. Severní vstup (12) od hřbitova není v původních návrzích dokumentován.

Hlavním vchodem vstupujeme do západní předsíně (1), která nese ráz románského kostela. Zděná kruchta s pneumatickými varhanami z dílny firmy Hubička v Holešovicích je podepřena masivními pilíři a sloupy. Otevírá vstup do hlavní lodi kostela. Hlavní loď (2) budí dojem pseudorenesančního slohu. Je plochostropá – členěná ve čtyři trojdílná pole, osvětlená z výše bazilikálními okny, jimiž tato střední loď vyhlíží nad střechy bočních lodí, od kterých ji oddělují arkády na sloupech se Suchardovými ozdobnými hlavicemi snoubícími antiku s vegetativními secesními kompozicemi.

Boční lodi jsou sklenuty třemi poli křížové valené klenby s lunetami (připomínka románského stylu). Originálně působí řešení povrchů kleneb a sloupů bočních lodí, které jsou tvořeny prostým betonovým materiálem bez omítek, místy se zřetelným neopracovaným otiskem „šalování“. Velká boční okna s vitráží zobrazují české světce (vlevo) a sv. Josefa (vpravo).

Presbytář (3) je od hlavní lodi oddělen jediným schůdkem a vítězným obloukem s motivem beránka. Po levé straně je jednoduše zdobená dřevěná kazatelna, podepřená sloupkem (podle původního návrhu K. Hilberta). Ten navrhnul i mohutné "věčné světlo“, které stejně jako ostatní kovové zdobné prvky mobiliáře vyrobila firma Anýž. Dalšími třemi schůdky je vyvýšen hlavní oltář (4) s dřevěnou bystou sv. Jana Nepomuckého (Sucharda), snímatelným křížem nad svatostánkem a obrazy čtyř evangelistů na dřevěných deskách. Vnější křídla jsou upevněna panty a oltář lze (v době postní) „zavřít“. Dvířka svatostánku uprostřed hlavního oltáře nesou plastickou řezbu chleba a vinných hroznů a  řeckých písmen alfa a omega. Oltář byl zhotoven řezbářskou dílnou Václava Mráze. Hlavní oltář, dekorace presbytáře a apsidy připomínají byzantské umění. Na antependiu je dle Hilbertova návrhu zhotoven reliéf pávů pijících z kalicha. Ve vitráži čtyř oválných okének apsidy se podruhé potkáváme s motivem symbolů evangelistů.

Krásné dřevěné oltáře jsou i v apsidových zakončeních postranních lodí kostela. Figurální řezby oltářů vytvořil opět V. Sucharda, malby Artuš Scheiner. V levé boční lodi (5) nacházíme oltář mariánský (6). Mezi oltářními obrazy Marie s dítětem Ježíšem na klíně, apoštolů a andělů (typické „protáhlé“ dívčí-andělské secesní postavy) si na pravé straně povšimněme vyobrazení fundátora Matěje Rady s andělem a siluetou kostelní věže.


V apsidě pravého bočního oltáře sv. Kříže (8) stojí za povšimnutí „zavírací“ obraz mrtvého Krista v tzv. Božím hrobě. Na antependiu tohoto bočního oltáře se podruhé potkáváme s motivem pávů pijících z kalicha, vyvedeným v malbě. Za pravou boční lodí (7), v intimním prostředí přímo pod věží je situováno baptisterium (9) s unikátní masivní křtitelnicí z pěchovaného betonu napodobujícího kámen.
Ornamenty ve výzdobě křtitelnice pocházejí rovněž od V. Suchardy.

Baptisterium je osvětleno dvěma okrouhlými kružbovými okny, na jih s rozetou, na západ s reliéfem Kristovy tváře uprostřed (z vnější strany).

Z pravé chrámové lodi vycházíme buď sakristií (10) – spojenou s topnou komorou vybavenou i komínem – nebo kolem ozdobné kropenky, jižní předsíní (11) vyzdobenou mohutnými sloupy se Suchardovými ozdobnými hlavicemi, směrem k faře. Podle původních plánů měla být fara s tímto vchodem do kostela propojena krytou chodbou.

Dekorační vnitřní malba chrámu byla provedena Františkem Frölichem, podle návrhu architektova. Secesní rostlinné a  geometrické motivy dekoru se odlišují pilíř od pilíře, arkáda od arkády. Rostlinné motivy vnitřní výmalby v kontrastu zelené a  oranžové, podpořené světelnými poměry v interiéru a dekorací hlavního oltáře, navozují byzantskou atmosféru.

Podlahu všech lodí i předsíní zdobí teraco podlaha (z it. terrazzo, krytina z cementu a  drobných kamenných úlomků).

Po obvodu kostela si povšimněme dvanácti ozdobných křížků se zlacenými středy. Nad některými z nich jsou umístěny obrazy křížové cesty, což svádí k hledání vzájemné souvislosti. Zlacené středy křížků jsou však místy, kde světitel kardinál Leo ze Skrbenských při konsekraci pomazal kostel posvátným olejem. I když v Hilberově pozůstalosti existuje detailní návrh křížové cesty, k jeho realizaci nikdy nedošlo. Stávající křížová cesta byla pro kostel věnována v roce 1944 bazilikou sv. Václava na Smíchově. Nahradila původní barvotiskové obrazy křížové cesty, zakoupené z prostředků získaných sbírkou v roce 1925.

V roce 1944 byl kostel elektrifikován. Bylo instalováno elektrické osvětlení, rozvody pro pohon zvonů (dodnes se však zvoní ručně, ale .. viz. následující odstavec) a elektrické vytápění kostela (dodnes se netopí).

V současnosti má kostelní věž instalovány dva zvony. Z původních čtyř, Panny Marie, sv. Matěje, sv. Jana z Nepomuku a  umíráčku, zbyl pouze umíráček, který jediný přežil obě války a nebyl zabaven a  posléze roztaven, což ostatní zvony postihlo v první i ve druhé světové válce. V roce 1978 byl k umíráčku darem pořízen již pouze nový zvon Panny Marie. Díky spozorskému daru byl na podzim roku 2007, po 64 letech od elektrifikace, instalován elektrický pohon, alespoň u "nového" zvonu Panny Marie.


Fara je architektonicky i stavebně odvozena od kostela. Budova fary leží jižně od chrámu a je propojena se zahradou, zaujímající jihovýchodní roh pozemku. Průběh její výstavby navázal na výstavbu kostela a byly užity stejné materiály, včetně ozdobných kamenických článků, které se zde však omezují na balkónový portál. Součástí realizace sakrálního komplexu štěchovického chrámu bylo také vybudování místního hřbitova severně od kostela, obehnaného hřbitovní zdí, posléze pak výsadba stromů, zejména lip, v geometrickém vztahu k souboru budov.

" …kardinál Leo ze Skrbenských k tomuto dílu započatému laskavým donátorem Matějem Radou vstavil na hlavu korunu: chrám nadační jeho konsekroval a veřejně službě Boží odevzdal. A to se stalo v den pro Štěchovice velkopamátný a nezapomenutelný, den 23. října r. 1915, za náramné účasti duchovenstva i věřícího lidu."

"Kéž chrám věky přetrvá a je počátkem zlatého věku Štěchovic! "

(z listu vydaného na paměť konsekrace kostela)

Historie kostela sv. Jana Nepomuckého ve Štěchovicích v datech:

1853 umírá fundátor kostela, obchodník se dřívím Matěj Rada a v závěti odkazuje 20 089 zlatých a 37 krejcarů na koupi pozemku, stavbu kostela, fary a hřbitova ve Štěchovicích
1862
započato živelné svážení stavebního materiálu k výstavbě kostela, povolení ke stavbě však nebylo uděleno
1869 stavební materiál postupně rozebrán a správy Radova nadačního fondu se ujímá Arcibiskupský úřad v Praze
1889 vybrán a zakoupen pozemek pro výstavbu kostela.
1905
zadán projekt kostela architektu Kamilu Hilbertovi.
1907 jmění nadačního fondu vzrostlo na 253 849 K a 34 haléřů, což postačuje k realizaci projektu
1911 započata výstavba kostela

7.12.1913

stavba ukončena, na věž vyzvednuty a zavěšeny čtyři zvony
9.10.1915 původně stanovený termín slavnostního vysvěcení kostela, zmařeno povodní.
23.10.1915 
kostel sv. Jana Nepomuckého vysvěcen kardinálem Leo ze Skrbenských
1918 

ostatky fundátora Matěje Rady převezeny na štěchovický hřbitov

Podle souboru textů z různých zdrojů  mnoha autorů sestavila:  Daniela Schröffelová


HILBERT Kamil (* 12. 2. 1869 Louny, + 25. 6. 1933 Praha) - český architekt a restaurátor

Kamil Hilbert, syn malířky Karoliny Hilbert-Reifové a bratr spisovatele Jaroslava Hilberta, navštěvoval nejdříve plzeňskou Vyšší průmyslovou školu. Po krátké praxi ve Vídni vystudoval tamní akademii (do 1895). Nedlouho pobyl v Praze, pak pracoval v Lounech, než roku 1899 převzal po Josefu Mockerovi dostavbu chrámu sv. Víta v Praze (do 1929). Jeho nástupem došlo k novému modernímu vedení stavby, při němž přísně respektoval památkovou hodnotu. V základech nalezl Václavovu rotundu, která byla konzervována a posléze zpřístupněna.

Dokázal opustit puristické pojetí svého předchůdce, a stal se tak zakladatelem vědecké konzervace a restaurování památek u nás (kostel sv. Štěpána v Kouřimi, děkanský kostel v Lounech, Čáslavi a Nymburce, hrady Křivoklát, Moravský Šternberk, novoměstská radnice v Praze). Jeho zásluhy byly uznány udělením řádného členství v České akademii věd a umění.
Vlastní architektonickou tvorbu Hilberta ovlivnil historismus (kostel ve Štěchovicích). Věnoval se architektuře i vědecky a podílel se na soupisu uměleckých památek (Metropolitní chrám sv. Víta - spolu s Antonínem Podlahou).







Původní návrhy projektu štěchovického  kostele od architekta Kamila Hilberta z roku 1906.


kopie ve velikosti 981 kB


kopie ve velikosti 790 kB

kopie ve velikosti 225 kB

kopie ve velikosti 3,93 MB

kopie ve velikosti 804 kB

Zveřejněno se souhlasem Arcibiskupství pražského (archivu pražského hradu).

Kopie laskavě poskytla Petra Vaňková, která v němčině napsala disertační práci o Kamilu Hilbertovi.

Menu

 Facebook

http://www.kr-stredocesky.cz/portal

 

http://www.nfpk.cz/

Česky English

Vyhledat v textu

24. 9. Jaromír

Zítra: Zlata

Diskusní fórum

příspěvků: 192

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 31 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 1

Návštěvnost stránek

1254654